Stránky jedné optimistky

Děti

 

Všichni dospělí byli nejprve dětmi, ale málokterý si to pamatuje.

                                                                  

                                                                        Saint-Exupéry

Tak to jsou oni. Někdy zlatíčka, jindy příšerky.

 

Tato rubrika je věnovaná všem optimistům, kteří se rozhodli mít děti.


Je-li vaše děťátko "nádherné a dokonalé, nikdy nepláče a nezlobí,

spí jako hodinky a odříhne si na povel, zkrátka je to učiněný andílek" ... pak jste určitě babička.





Ano, rodičovství všechno změní. Ale rodičovství se také mění

s každým dítětem. Zde jsou některé příklady,

jak se mění s druhým a třetím dítětem.

 

VAŠE OBLEČENÍ

1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám

              doktor potvrdí, že jste těhotná.

2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.

3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

JMÉNO DÍTĚTE

1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní

               kombinací všech vašich oblíbených jmen.

2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Agáty.

              Můžete to být klidně i vy.

3. dítě - Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno,

               do kterého se zabodl váš prst.

PŘÍPRAVA NA POROD

1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.

2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete,

            že dýchání posledně vůbec nepomohlo.

3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

VÝBAVIČKA

1. dítě - Oblečky na novorozeně předem vyperete, sladíte je podle

            barev a srovnané uložíte do skříňky.

2. dítě - Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty

            s nejtmavšími skvrnami.

3. dítě - Chlapečci mohou taky nosit růžovou, není-liž pravda ?

STAROSTLIVOST

1. dítě - Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.

2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že se nářkem vzbudí

             prvorozeně.

3. dítě - Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

AKTIVITY

1. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek

            v knihovně či divadle.

2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.

3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.

ODCHODY Z DOMOVA

1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání,

            zavoláte během té doby 5 krát domů.

2. dítě - Před tím než odejdete nezapomenete zanechat telefonní

            číslo, na kterém je vás možno zastihnout.

3. dítě - Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy,

            když se objeví krev.

DOMA

1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.

2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec

            nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.

3. dítě - Strávíte část dne schováváním se před dětmi.


KAMARÁDI

1315-3.jpg

 NENAROZENÉ

 Znám jeden veliký park,

 kde si hrají nenarozené děti

 drobounké jako zrnka písku

 smutné jako podzimní rybníky.

 

  Nevědí co je tajemství probuzení.

 Měly se narodit

 když se Měsíc devětkrát usměje na obloze,

                                              ale nesměly

                                              nesměly

                                              nesměly.

 

                                              A za hustým závojem plotu

                                              se po nich dívají

                                              tiché maminky

                                              co by si přály

                                              mít aspoň jedno z těch zrníček

                                              aby je proměnily v květinu.

 

                                              A nemohou

                                              nemohou

                                              nemohou.

 

ROZHOVOR

 

Odkud se, tati, berou duhy

když venku leje ?

To slunce dešti z kapes vytahuje stuhy

a dálce do vlasů pak daruje je.

 

Proč máme v zimě zmrzlou vodu,

proč tehdy sněží ?

Voda spí. Víš, zima to je noc pro přírodu.

Jako ty v noci pod peřinou leží.

 

Proč podběl ( to určitě znáš )

začne kvést zjara ?

Podběl jsou zlaté pihy na nosíku března,

co se jako ty o každou snítku stará.






Můj otec, když mně bylo...

 

4 roky:      Můj tatínek umí všechno.

  5 let:       Můj tatínek toho spoustu ví.

  6 let:       Můj táta je chytřejší než tvůj táta.

  8 let:       Můj táta neví úplně všechno

 10 let:      Kdysi dávno, když byl táta dítě, to na světě vypadalo úplně jinak.

 12 let:      O tom táta pochopitelně nemá páru. Je moc starý, aby si vzpoměl na 

                dětství.

 14 let:      Na otce vůbec nedejte. Je tak staromódní!

 21 let:      Otec ? Můj Bože, ten je tak zoufale mimo.

 25 let:      O tomhle táta něco málo ví, ale to je pochopitelné, když už je tady hezkých

                pár let.

 30 let:      Možná bychom se měli zeptat táty, co si o tom myslí.

 35 let:      Neudělám nic, dokud se neporadím s tátou.

 40 let:      To by mě zajímalo, jak by si s tím poradil táta. Byl tak moudrý a tolik toho

                zažil.

 50 let:      Dala bych všechno na světě, kdyby tu teď byl táta a já si s ním o tom 

                mohla popovídat. Škoda, že jsem si dřív nevážila toho, co on všechno ví.

                Mohla jsem se od něj hodně naučit. 



Zasměj se na děti

a ony se zasmějí na tebe.

Zasměj se na dospělé

a budou se ptát:

"Co mu je k smíchu?"

Když Bůh tvořil otce, začal vysokou postavou.

Anděl ženského pohlaví, stojící opodál, pravil: "Co je to za otce? Když stvoříš děti tak blízko u země, proč děláš otce tak vysoké? Nebudou moct cvrnkat kuličky, aniž by si klekli, přikrýt bez shýbání dítě v postýlce, ba dokonce ho ani políbit, aby se nemuseli hodně sklonit."

 

A Bůh se usmál a řekl: "Ano, ale kdybych ho udělal v dětské velikosti, ke komu by děti vzhlížely?"

 

A když udělal Bůh otci ruce, byly velké a šlachovité.

Anděl smutně potřásl hlavou a pravil: "Víš, co děláš? Velké ruce jsou nešikovné. Neporadí si se zavíracím špendlíkem na plenky, s malými knoflíčky, s gumičkami na culíky a nedokážou ani vytáhnout třísky od baseballových pálek."

 

A Bůh se usmál a řekl: "Já vím, ale jsou dost velké, aby se do nich vešlo všechno, co malý kluk vyndá večer s kapes, a přitom dost malé, aby dokázaly pohladit dětskou tvářičku."

 

A pak Bůh vymodeloval dlouhé štíhlé nohy a široká ramena.

Anděla div nesklátil infarkt. "Páni, to je teda konec týdne, no tohle," mlaskl nespokojeně jazykem. "Uvědomuješ si, žes právě stvořil otce bez klína? Jak k sobě dítě přitulí, když mu propadne mezi nohama?"

 

A Bůh se usmál a řekl: "Matka potřebuje klín. Otec potřebuje silná ramena, aby mohl tahat sáňky, vybalancovat kluka na kole nebo udržel spící hlavičku cestou domů z cirkusu."

 

Bůh byl uprostřed tvoření dvou největších chodidel, co kdy kdo viděl, když už se anděl nevydržel ovládat. "To není fér. Ty si vážně myslíš, že tyhle dvě lodě se vyhrabou z postele brzo ráno, když mimino brečí? Nebo projdou malou oslavou narozenin, aniž by zašláply nejmíň tři hosty?"

 

A Bůh se usmál a řekl: "Budou fungovat. Uvidíš. Podepřou malé dítě, které chce jet hopsa hejsa do Brandejsa, anebo vystraší na chatě myš anebo předvedou boty, které dá hodně práce naplnit pískem."

 

Bůh pracoval celou noc, dal otci malou slovní zásobu, ale pevný, autoritativní hlas a oči, které viděli všechno, avšak zůstaly klidné a tolerantní.

Nakonec, skoro až dodatečně, přidal slzy. Pak se obrátil k andělovi a řekl: "Teď jsi spokojen? Dovede milovat stejně jako matka."

Anděl držel pusu.

 



Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka. Rozhodl jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého kluka.

Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace.
Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků.
Chci si myslet, že M&M jsou lepší než peníze, protože je můžu sníst.
Chci v létě ležet ve stínu toho velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu.
Chci se vrátit do časů. kdy byl život jednoduchý - stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to, protože jsem nevěděl, co všechno nevím a bylo mi to fuk.
Uměl jsem jenom být šťastný v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat.
Chci si myslet, že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří.
Chci věřit, že všechno je možné.
Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi.
Chci žít zase jednoduše. Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papíru, špatných zpráv, starostí jak přežít do výplaty, účtů, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí.
Chci věřit v moc úsměvu, objetí, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti, míru, snů, představivosti, mužnosti a stavění sněhuláka.

Takže tady je má šeková knížka, klíče od auta, kreditkarty a formulář na daňové přiznání. Oficiálně rezignuji na dospělost. A jestli o tom chceš ještě diskutovat, musíš mě nejdřív chytit.

Plesk - máš babu!

Počítáte kapky polevy na každém dětském dortíku, abyste se ujistila, že všichni mají stejně.

Chcete si vyřídit účty s dítětem, které rozplakalo vašeho syna a rozbilo mu jeho oblíbené autíčko.

Schováváte se do koupelny, abyste mahla být sama.

Vaše dítě zvrací a vy to chytáte do dlaní.

Při hostině zvrací dítě někoho jiného, zatímco vy klidně jíte dál.

Zvládáte umění vršit neskutečné množství palačinek a omelet na talíř, aniž by se vám zřítily.

Vaše dítě trvá na tom, abyste mu v hale hlavního nádraží četla nahlas pohádku "Byl jednou jeden nočníček", a vy to beze všeho uděláte.

Zastáváte pevné morální zásady, pokud jde o hračky - zbraně; vaše dítě vykusuje topinku do tvaru pistole.

Doufáte, že kečup je zelenina, protože je to to jediné, co vaše děti jedí.

Přesvědčujete děti, že supermarket není žádný nudný obchod, ale muzeum hraček.

Nemůžete se smířit s myšlenku, že syn už má děvče.

Ještě míň se vám líbí, že by se mohl oženit.

Přistihnete se, že manželovy svačiny vykrajujete do neobvyklých tvarů.

Na videu pokaždé zrychleně přejedete scénu, kde lovec střílí na maminku kolouška Bambiho.

Stáváte se členem tří akvaristických klubů, protože vaše děti milují žraloky.

Vytáčí vás, když se první měsíc ve škole na vás dítě lepí a nechce se od vás odloučit, a pak vás rozčílí, když odchází a ani se neohlédne.

Nemůžete přenést přes srdce, že byste dala pryč věci po miminku - je to tak definitivní...

Slyšíte hlas vlastní matky, když říkáte: V těch nových šatech? Opovaž se !

Přestáváte kritizovat, jak vás vaše matka vychovávala.

Přišla jste o spánek.

Šmouhy na obličeji svého dítěte otíráte kapesníkem navlhčeným vlastními slinami.

Přečetla jste si, že průměrné pětileté dítě vysloví 437 otázek denně a cítíte hrdost nad tím, že vaše dítě je nadprůměrné.

Říkáte nejméně jednou denně: "Na tohle já se prostě nehodím," ale víte, že byste to všechno nevyměnila za nic na světě.

 

 Rodina - je jako přátelská chobotnice, z jejíchž chapadel se nám nikdy nepodaří zcela uniknout. A vlastně po tom v hloubi srdce ani netoužíme.

                                                                                                                             Dodie Smithová

 

 

 

Pokud chcete zjistit, zda-li jste na vážené rodičovské poslání dobře připravení, prostudujte si prosím těchto pár pokynů.

Pokyn 1 (pro ženy):
První krok je poměrně jednoduchý: oblečte si župan a na břicho si zavěste pytel s bramborami. Noste ho devět měsíců a potom 10% brambor odeberte.

Pokyn 1 (pro muže):
V rámci příprav na otcovství zajděte do nejbližší drogérie. Vysypte obsah vaší peněženky na pult a s klidem angličana oznamte prodavačce aby si vzala kolik chce. Potom zajděte do supermarketu do oddělení hraček a dětské výživy a oznamte vedoucímu, že byste si sem rádi na jejich účet nechali posílat celý svůj plat.

Pokyn 2:

Abyste vyzkoušeli jak to bude vypadat v noci, procházejte se denně od páté odpoledne po obýváku a na rameni držte mokrou tašku o váze 3-6kilogramů. O desáté večer si můžete jít lehnout, ovšem přesně o půlnoci musíte vstát a pochodovat do jedné hodiny ranní. Potom si nastavte budík na třetí hodinu ranní a snažte se usnout. Protože určitě v této chvíli neusnete, pusťte si televizi. O tři čtvrtě na tři vás zákonitě přepadne spánek (vědecky ověřeno). Usnete. Až začne o třetí zvonit budík, rychle vyskočte, ale nerozsvěcujte. Do čtyřech hodin zpívejte ukolébavku, potom si budík nastavte na pátou. O páté vstaňte a udělejte snídani. Toto provádějte dva a půl roku a tvařte se stále přes den vesele. 

Pokyn 3:
Vezměte celý meloun a vydlabejte z něho vnitřek. Potom v něm vyvrtejte otvor o velikosti pingpongového míčku a zavěste ho na špagátek ke stropu a rozhoupejte. Vezměte misku s krupičnou kaší a zkuste se s ní na lžičce trefit do otvoru v pohybujícím se melounu. Musíte u toho ale předstírat, že jste letadlo a to znamená, že byste měli vrčet a dělat se lžičkou krouživé pohyby. Vytrvejte do doby dokud polovinu kaše nedostanete do melounu a zbytek se vám nevyleje na kalhoty. Pokud jste to zvládla, jste připravena na krmení ročního dítěte. Ale abyste se připravili i na batole, pomažte pohovku nějakou marmeládou a všechny záclony zašpiňte pomazánkou (nejlépe rybí). Za radiátor můžete třeba hodit chleba s máslem a medem a několik měsíců ho tam ponechte uzrát.

Pokyn 4:

Oblékání malých dětí také není tak jednoduché jak se na první pohled zdá. K nácviku potřebujete malou chobotnici a síťovanou tašku. Pokuste se nacpat chobotnici do tašky tak, aby žádné chapadlo neviselo ven. Časový limit je jedno odpoledne.

Pokyn 5:

Všechno co povíte, minimálně pětkrát zopakujte.

Pokyn 6:

Pokud si chcete nasimulovat jak bude vypadat interiér vašeho auta a jak bude reagovat váš manžel, kupte kornout zmrzliny a položte ho do přihrádky pod palubní desku. Potom do CD přehrávače strčte minci, rozbijte rodinné balení čokoládových sušenek a drobky vysypte na zadní sedadlo. Nakonec přejeďte karoserii po obou stranách hráběmi. Pro letmý nástin by to mělo stačit.

Pokyn 7:

Pokud po předcházejícím testu máte ještě stále svého přítele nakloněného k rodičovství, můžete zkusit nácvik procházky. Oblečte se a půl hodiny čekejte před záchodem. Potom vyjděte před domovní dveře ale hned nato se vraťte zpět a to zopakujte ještě dvakrát. Potom vyjděte na chodník a pět minut se velmi pomalu procházejte (rychlostí asi 60km/týden). Podrobně prozkoumejte každý vajglík, žvýkačku, papírový kapesník, mrtvého brouka. Občas se pár metrů vraťte a potom znovu pokračujte v původním směru. Vyjevených sousedů si nevšímejte. V této chvíli jste připravení vzít své dítě na procházku.

Pokyn 8:

Běžte do supermarketu a vezměte si s sebou něco, co se podobá předškolnímu dítěti. Ideální je dospělá koza. Pokud ale plánujete víc dětí, jedna koza určitě nebude stačit. Vstupte do supermarketu a začněte nakupovat, ale kozy nesmíte mít na vodítku. Do košíku udělejte nákup na celý týden bez toho, aniž byste z nich spustili zrak. Uhraďte vše co volně pobíhající zvířata sní a nebo zničí.

Pokyn 9:

Naučte se nazpaměť jména všech postaviček z dětských filmů a večerníčků. Křemílkem počínaje a maxipsem Fíkem konče. Až se v koupelně přistihnete že zpíváte úvodní melodii rozhlasového večerníčku, budete už velmi blízko certifikátu dobrého rodiče.

Pokyn 10:

Ještě než uděláte to poslední a nezvratné rozhodnutí zajděte na návštěvu k nějakým nešťastníkům, kteří už děti mají. Upozorněte je na všechny chyby, kterých se podle vašeho názoru ve výchově jejich dětí dopustili a vysvětlete jim jak by měli postupovat. Nezapomeňte pohovořit o trpělivosti, důslednosti bez nich žádný rodič ničeho nedosáhne. Navrhněte jim postup, jak bych mohli své děti naučit chodit na nočník, jíst příborem v klidu, poslouchat a chodit do postele bez odmlouvání.

Vychutnejte si to - bude to totiž naposled, kdy vás bude někdo poslouchat a kdy budete mít na všechno odpověď

 

 

 



Paní Kolumbová : "Ať jsi objevil cokoliv, psát domů jsi mohl!"

Paní Michelangelová : "To nemůžeš malovat po zdech, jako ostatní kluci? Víš jak těžko se ty

                              malůvky odstraňují ze stropu?"

Paní Bonapartová : "Když pod tím kabátem neschováváš vysvědčení, tak tu ruku laskavě vyndej."

Paní Lincolnová : "Už zase máš na hlavě cylindr? To nemůžeš nosit baseballovou čepici jako

                         ostatní?"

Paní Einsteinová :"Tohle je tvoje maturitní fotka. To sis nemohl s těmi vlasy něco udělat? Vždyť

                         máme kondicionéry, gely a spoustu dalších přípravků."

Paní Jonášová : "Pěkná povídačka. A teď se přiznej, kde jsi byl doopravdy ty tři dny."

Paní Edisonová : "Samozřejmě jsem pyšná na to, že jsi vynalezl žárovku, ale teď ji laskavě zhasni

                       a jdi spát."

Jestliže děti žijí obklopeny kritikou, naučí se odsuzovat.

Jestliže děti žijí obklopeny nepřátelstvím, naučí se bojovat.

Jestliže sěti žijí obklopeny strachem, naučí se být bázlivé.

Jestliže děti žijí obklopeny lítostí, naučí se litovat sami sebe.

Jestliže děti žijí obklopeny zesměšňováním, naučí se být stydlivé.

Jestliže děti žijí obklopeny žárlivostí, naučí se, co je to závist.

Jestliže dětí žijí obklopeny zahanbováním, naučí se cítit se vinny.

Jestliže děti žijí obklopeny tolerancí, naučí se být trpělivé.

Jestliže děti žijí obklopeny podporou, naučí se mít důvěru...

 

                                                     V čem žijí vaše děti?

 

ZLATÍČKA

825-3.jpg

Co všechno mě maminka naučila

LOGIKA: "Jestli spadneš z té houpačky a zlomíš si vaz, tak za mnou nechoď.

MEDICÍNA: "Jestli nepřestaneš šilhat, tak ti to zůstane.

OPTIMISMUS:"Budeš se na té oslavě narozenin dobře bavit, jinak ti zpřerážím všechny kosti v těle

FILOZOFIE: "Ukaž mi kluka, který má doma ochočeného hada, a já ti ukážu kluka, který chce,aby   jeho maminka byla mrtvá!"

MIMOSMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ: "Obleč si ten svetr! Myslíš, že nepoznám, kdy je ti zima?

PŘÍRODNÍ VĚDY: "Vystrč tu ruku z okýnka u auta a uletí ti."

SVĚTOVÝ NÁZOR: "Uvědomuješ si, že 50 milionů dětí v jihovýchodní Asii považuje brokolici za

                                   lahůdku - jako je zmrzlina?"

NÁROČNÉ ÚKOLY: "Kde je tvá sestra? Nemluv s plnou pusou a odpověz mi!"

ETIKA: "Jestli nemáš čas vynést odpadky, tak taky nemáš čas utrácet kapesné."

GENEALOGIE: "Zavři ty dveře! Nebo ses narodil v chlívě?"

NAPĚTÍ: "Hádej, co jsem dnes našla pod tvou postelí?"

HUMOR: "Až ti ta sekačka na trávu uřízne prsty na nohou, tak za mnou neběhej."

 





Kdybych měla své dítě vychovat znovu,

vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu, a pak teprve

dům.

Prstem bych víc malovala a míň hrozila.

Méně bych ho opravovala a víc si sním vykládala.

Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.

Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se

starala.

Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na

provázku.

Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.

Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd.

Víc bych ho objímala a míň s ním "válčila".

Viděla bych častěji v žaludu dub.

Nebyla bych přísná, ale přístupná.

Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho

síle lásky.

 

                                                                                                               Diane Loomansová

 

 

 

ENCYKLOPEDIE RODIČOVSTVÍ               

Tato kniha se mi moc líbila, protože ji nepsali tzv. "odborníci", ale je poskládaná z různých rad a triků, které používají maminky i babičky ze všech koutů Spojených států.Můžete ji namátkou otevřít kdekoliv a vždy najdete něco podnětného a zajímavého.

 

 

JAK ZVLÁDNOUT DOMÁCNOST, DĚTI, MANŽELA, PRÁCI I SEBE          Coleen Hubbardová

Když se mi do rukou dostala tahle kniha, pomyslela jsem si: "Hm, zase jedna taková, která předvádí, jak všechno zvládá "levou zadní". Autorka mě však mile překvapila. Naprosto otevřeně a bez přikrášlování popisuje problémy maminek, které zůstaly s dětmi doma.

    Asi každá z nás už řešila dilema, jak skloubit starost o děti a o domácnost s vlastními potřebami, zájmy a koníčky. Buď se cítíme provinile, že zanedbáváme domácnost, nebo se cítíme frustrované, izolované a zmožené, protože se nemůžeme naplno věnovat tomu, co nás baví a naplňuje.

     V této knize jsem dostala odpověď na mnoho otázek a doporučila bych ji všem, kteří mají pocit "vyhoření", beznaděje a selhání

Nedávno jsem četla článek od Emily Perl Kingsleyové a ráda bych se o něj podělila s těmi maminkami, které se bojí, že se jim narodí postižené dítě.



"...Když čekáte dítě, je to jako plánování báječné dovolené - do Itálie. Koupíte si hromadu průvodců a spřádáte nádherné plány. Koloseum. Michelangelův David. Gondoly v Benátkách. Možná se i naučíte užitečné fráze v italštině. Všechno je tak vzrušující.


   Po měsících dychtivého čekání ten den konečně nadejde. Sbalíte si zavazadla a vyrazíte. O několik hodin později letadlo přistává. Přichází letuška a říká: "Vítejte v Holandsku."


   "V Holandsku?!" divíte se. "Jak to, že v Holandsku?? Já jsem si zaplatila Itálii! Celý život toužím jet do Itálie!"


   Ale v letovém plánu nastala změna. Letadlo přistálo v Holandsku a vy tam teď musíte zůstat.


   Důležitá věc je, že jste se nedostali do nějaké hrozné, odporné a špinavé země, prolezlé nemocemi a bídou. Je to jen jiné místo.


   Takže si musíte koupit nového průvodce. A musíte se naučit novému jazyku. Také potkáte celou řadu lidí, které byste nikdy nepotkali.


   Je to jen jiné místo, Život tam plyne pomaleji než v Itálii, není tu tolik vzrušení a tempa. Ale když tam chvíli pobudete a chytnete dech, rozhlédnete se kolem...najednou zjistíte, že v Holandsku jsou větrné mlýny... a tulipány. A že tam mají Rembrandta.


   Jenomže všichni vaši známí jezdí jedině a pouze do Itálie... a chvástají se, jak se tam měli báječně. A vy po zbytek svého života budete říkat: "Jo jo, tam jsem taky měla jet. Taky jsem se tam chystala."


   A bolest z toho všeho nikdy, nikdy, nikdy nepomine... protože ztráta toho snu je nesmírně významná ztráta.

   Jenže... když strávíte život truchlením nad tím, že jste se nedostali do Itálie, nikdy si nebudete moci svobodně vychutnat to zvláštní, rozkošné... Holandsko. ..."



Matčina láska je jako kruh, nemá začátku a nemá konce. Směřuje stále vpřed a s ní se kruh rozpíná a obklopuje každého, kdo se ocitne v jeho blízkosti. Zahalí nás jako ranní mlha, zahřeje jako polední slunce a přikryje jako pokrývka z večerních hvězd. Láska matky je jako kruh, nemá začátku a nemá konce.

 

                                                                                         Art Urban


Když jsi byl malý a já vedle tebe spala,

sotva ses trochu odkopal,

peřinkou jsem tě zakrývala,

aby ti bylo teplo a aby ses míň bál.

Teď, když už jsi mi vyrostl

a jsi ode mě tolik vzdálen,

jen dlaně sepnu v prosbách o milost

a modlitbou tě ochráním. Amen...

                        ÚNAVA

Tvář už má celou zacákanou

lepkavým blátem únavy,

už ani nevnímá, co které z dětí

tak horlivě jí vypráví.

Do skříně radši nenakoukne,

číhá tam prádlo k zašití.

Kolikrát večer sotva stojí,

vratká jak loutka na nitích.

Jeden den k druhému se pojí,

                                                     váží jak články řetězu

                                                     a jako monument za volné chvilky

                                                     stoh nádobí ční ve dřezu.

                                                     Na nočním stolku leží kniha,

                                                     už ji čte možná víc než rok.

                                                     Všude kam přispěchá, už na ni

                                                     čeká čas - její neúprosný sok.

                                                     Nakonec přesto svede zázrak,

                                                     věci jsou jakžtakž hotovy.

                                                     Při stahování rolety si letmo přečte

                                                     pár hvězd na stránce oblohy.

                                                     Noc konečně jí nese lektvar spánku

                                                     a každým stínem se jí uklání.

                                                     Měsíc zas leští její čisté hrnky,

                                                     než do nich steče mléko svítání.


Děti si vás nebudou pamatovat pro materiální věci, které jste jim poskytli, ale za pocit, že je máte rád.


Rozhodnutí mít dítě - je významné a závažné. Znamená, že jste se rozhodli už na věky zažívat, jak se vaše srdce toulá mimo vaše tělo.

                                                                                                                                  Elizabeth Stoneová

 





Až se děti naučí


     Až se děti naučí, že štěstí nespočívá v tom, co člověk má, ale v tom, čím je,

     až se naučí, že dávat a odpouštět přináší více uspokojení než brát a mstít se,

     až se naučí, že utrpení nelze překonat sebelítostí, ale vůlí a silou ducha,

     až se naučí, že nemohou ovládat svět kolem sebe, ale mohou být pány sebe samých,

     až se naučí, že jejich vztahy k ostatním lidem mohou vzkvétat jedině tehdy, budou-li si cenit přátelství více než svého ega, kompromisu více než své pýchy a budou-li více naslouchat než radit,

     až se odnaučí nenávidět lidi, jejichž odlišnosti se bojí a naučí se bát vlastní nenávisti,

     až se naučí, že více radosti jim přinese schopnost dokázat své bližní pozvednout než falešná schopnost srážet je,

     až se naučí, že chvála, jíž se jim dostává, může být lichotivá, ale namá žádný význam, není-li provázena sebeúctou,

     až se anučí, že hodnota života se měří ne léty strávenými hromaděním majetku, ale okamžiky rozdávání sebe sama - dělením se o moudrost, vzbuzováním naděje, osušováním slz a přibližováním se srdcím jiných lidí,

     až se naučí, že krása člověka není viditelná očima, ale srdcem, a že čas i životní útrapy zanechávají své stopy pouze na vnější kráse, zatímco lidský charakter může díky nim rozkvést do krásy,

     až se naučí, že nesoudit lidi a vědět, že každému jsou dány do vínku dobré i zlé vlastnosti a to, jak se rozvinou, záleží na pomoci, jíž se člověku dostane, či na překážkách, jež mu jiní postaví do cesty.

     až se naučí, že každému z nás se dostalo jedinečného "já" a že smyslem života je dělit se se světem o to nejlepší z onoho daru

     až se děti naučí všem těmto zásadám a jejich praktickému uplatnění v životě, pak přestanou být dětmi - stanou se oporou všech, kdo je poznají, a budou příkladem celému světu.


                                                                                                                                   David L. Weatherford

 


1  
2  
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments