Stránky jedné optimistky

Děti

                        ÚNAVA

Tvář už má celou zacákanou

lepkavým blátem únavy,

už ani nevnímá, co které z dětí

tak horlivě jí vypráví.

Do skříně radši nenakoukne,

číhá tam prádlo k zašití.

Kolikrát večer sotva stojí,

vratká jak loutka na nitích.

Jeden den k druhému se pojí,

                                                     váží jak články řetězu

                                                     a jako monument za volné chvilky

                                                     stoh nádobí ční ve dřezu.

                                                     Na nočním stolku leží kniha,

                                                     už ji čte možná víc než rok.

                                                     Všude kam přispěchá, už na ni

                                                     čeká čas - její neúprosný sok.

                                                     Nakonec přesto svede zázrak,

                                                     věci jsou jakžtakž hotovy.

                                                     Při stahování rolety si letmo přečte

                                                     pár hvězd na stránce oblohy.

                                                     Noc konečně jí nese lektvar spánku

                                                     a každým stínem se jí uklání.

                                                     Měsíc zas leští její čisté hrnky,

                                                     než do nich steče mléko svítání.

 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments