Stránky jedné optimistky

Jak se žije optimistce

           Image:http://www.freeimages.co.uk/


JAK SE ŽIJE OPTIMISTCE



Tuhle rubriku jsem založila, protože občas něco prožiju, něco mě potká, napadne nebo osloví a jaksi se to nehodí do žádné jiné rubriky. Přesto bych se s vámi o všechny tyto svoje postřehy, prožitky a podoteky ráda podělila.


Všechny články a básničky v této rubrice jsou moje vlastní tvorba, prosím nekopírujte je bez mého vědomí a souhlasu.




JAK  ČEKÁ  ČEKANKA ?

(věnováno jednomu ještě nenarozenému miminku)




 Čeká tiše, čeká odevzdaně,
 skoro se ztrácí ve vysoké trávě.
 Čeká trpělivě, čeká s pokorou,
 čeká modře, čeká s důvěrou.


                                         Statečně roste na krajích cest,
                                         snaží se druhým pro radost kvést.
                                         Laskavě zdraví lidi netečné
                                         a tajně doufá, že nekvete zbytečně.


                                         Na co čeká? To nikdo neví.
                                         Když se jí zeptám, tak mi neodpoví.
                                         Jen se tak mirně usměje,
                                         a z jejího úsměvu září naděje.


JSEM  ZPĚT (aneb o rovnováze)


Moji milí lidé, dlouho, předlouho jsem tu nebyla. Ale opět jse ms i potřebovala udělat trochu přestávku (spíš prázdniny :-) ). Ptáte se: Proč ?

Přemýšlela jsem, jak vám to vysvětlit a potom jsem si vzpomněla ne jednu malou příhodu z minulých dní.


Stalo se to jedno ráno, když jsem čekala na tramvaj. Choulila jsem se do kabátu a byla mi zima. Přestože pár dní předtím už to vypadalo, že je konečně jaro (a ti otužilejší už chodili ve svetrech), tak ten den rtuť teploměru ukazovala dokonce pár stupňů pod nulou.

Při tom čekání jsem nechtěně vyslechla rozhovor dvou vysokoškoláků z blízkých kolejí.


První (pesimista): "To je hrozný, už zase mrzne. Už to vypadalo, že bude jaro a teplo a teď tohle."
Druhý (optimista): "Co se divíš? Aby se mohlo oteplit, tak se přece nejdřív musí ochladit a být zima, ne?"


Nejdřív jsem se té "logice" v duchu pousmála, ale potom jsem si uvědomila, že ten druhý student měl vlastně pravdu.
Přemýšlela jsem, kde všude tohle "moudro" platí. A přišla jsem na následující:


- musíme mít nejdřív trochu hlad, abychom mohli lépe vychutnat chuť jídla
- musíme občas pocítit samotu, abychom dokázali lépe ocenit přátelství
- musíme občas zažít trochu smutku, abychom potom lépe prožívali radost
- musíme se občas trochu namáhat, abychom si dokonaleji odpočinuli
- aby mohl být příliv, musí mu nejdříve předcházet odliv
- abychom mohli stoupat, musíme občas klesnout
- aby bylo světlo, musí být nejprve tma

.

.

.

příkladů by se našla spousta. A jak to souvisí se mnou ? Prostě jsem cítila, že je na čase být chvíli sama, abych tu mohla být zase dál s vámi se všemi.


Mějte se krásně, jarně, pohodově



vaše Optimistka

Posledni komentare
28.06.2012 02:13:35: Když máte málo peněz... rychlé půjčky Ano půjčkám, ale odpovědně www.pujckabez.cz/ půjčka bez regis...

KDO  JSI  ?


Jsi pro mě hádanka,

občas tě nepochopím,

pomoz mi, ať netápu

                                        a ať ti porozumím.


                                         Jsi hořký med,

                                       jsi smutný smích,

                                       jsi horký led,

                                       jsi černý sníh.


                                       Jsi hvězdný den,

                                        jsi slunečná noc,

                                       jsi bezesný sen,

                                        jsi bezmocná moc.


                                        Jsi kratičká věčnost,

                                        jsi blízká dálava,

                                        jsi krutá něžnost,

                                        jsi deštivá Sahara.


                                       Jsi malá záhada

                                         s velkým otazníkem,

                                        má nejistá jistota

                                         s malým vykřičníkem.

 

Posledni komentare
03.04.2016 08:42:15: Uniq spolupráce http://www.cesky-parfem.cz/ Sleva 30% - Uniq cosmetics - parfémy Uniq cosmetics


       ANDĚLÉ



Potkali jste už někdy anděla ? Já ano. A ne jednou. V poslední době se s nimi potkávám skoro pořád.


Začalo to těsně před Vánocemi, kdy mi jeden (asi ten strážný) zachránil život. Chcete tu historku slyšet? Tak poslouchejte (vlastně čtěte).


Pár dnů před Štědrým dnem jsem procházela jedním obchodem. Má dvě patra a já jsem se zrovna nacházela v přízemí. Jen jsem tak pomaloučku chodila a rozhlížela se a najednou , z ničeho nic, jsem nemohla udělat už ani krok. Prostě to nešlo. Něco mi v tom velice intenzivně bránilo. Bylo to, jako by mě někdo držel za nohu. Takže jsem ten jeden jediný krok neudělala. A to bylo moc dobře, protože právě v příští vteřině, do míst, kde bych se po tom krůčku ocitla, spadl z prvního patra obrovský, těžký balík se zbožím. No, spadl... nějaká prodavačka, asi už hodně unavená předvánočním shonem, si chtěla zkrátit cestu po schodech a ten obrovský balík jednoduše shodila z galerie 1. patra do přízemí.


Řeknu vám, nestačila jsem se ani leknout. To až mnohem později mi došlo, že mohlo být na světě o jednu optimistku míň. Tak jsem tomu andělovi, který mě držel za nohu, pěkně poděkovala a slíbila mu, že o téhle příhodě napíšu.


Ale znáte to - do toho přišly Vánoce, spousta práce, starostí, nejrůznější nemoci dětí atd. Prostě jsem se k psaní nedostala. Jenže andělé se začali sami připomínat.


Prvního (skleněného) jsem dostala od kamarádky jako dárek pod stromeček. Další se mi připomněl také ve formě dárku - DVD s filmem "Město andělů". Jiný na mě vykoukl z příběhu v knížcem kterou jsem namátkou otevřela. Dalšího mi "jen tak pro radost" namalovala dcera. Poslední se mi připomenul citátem, který na mě zasvítil z monitoru počítače:


"Všichni jsme andělé s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout."


A mě v té chvíli napadla jedna věc.  Že kromě andělů, kteří nad námi bdí a které nevidíme, je kolem nás spousta dalších andělů, se kterými se denodenně setkáváme, s těmi z masa a kostí, kteří mají konkrétní tvář i jméno. Berou na sebe nejrůznější podoby:


 - podobu kamarádky, která při vás stojí v dobrém i ve zlém

 - podobu bezdomovce, který ( jako jediný ) vám pomůže na nohy a přivolá pomoc, když si zvrtnete kotník a zůstanete bezmocně ležet na chodníku (ano, i to se mi přihodilo :-) )

 - podobu člověka, který už jen svým pozdravem a úsměvem prozáří váš nepříliš povedený den

 - podobu sousedky, která se nabídne, že vám pohlídá dítě

 - podobu lékaře, který pro vaše dítě udělá víc, než by musel a než hradí zdravotní pojišťovna

 - podobu člověka, který vám řekne pravé slovo v pravý čas...


Příkladů je spousta. Aby však člověk anděly viděl, musí se pořádně dívat nejen očima, ale i srdcem.


Ale pozor, i ostatní potřebují anděly - nás. I my se musíme snažit, abychom pro druhé byly anděly. Není to vůbec těžké. Také my můžeme být druhým prospěšní:


 - pochvalou

 - úsměvem

 - vlídným slovem

 - radou

 - milým vzkazem

 - nasloucháním

 - trpělivostí

 - trochou pozornosti

 - nabídkou konkretní pomoci ...


Možná se vám to zdá málo, ale někdy i maličkost (třeba i jen krůček :-) ), může druhému pomoci a nebo i změnit život.


Milí lidé, přeji vám všem v novém roce, abyste potkávali jen samé anděly a i vy sami abyste byli druhým radostí, pomocí a požehnáním.

Jen tak budeme moci létat.



                                                                                                       Vaše Optimistka

Posledni komentare
13.01.2009 09:46:41: Ubehli už dva roky od uverejnenia tohto tvojho príbehu a zrejme to musel byť Anjel kto ma nasmeroval...


          POHLAZENÍ


Pohlaď mě dlaní 

a zavoním ti létem,

pohlaď mě slovem 

a budu ti celým světem.


Pohlaď mě očima

a já ti rozkvetu,

                                pohlaď mě květinou

                                a zabráním vlaštovkám v odletu.


                                Pohlaď mě vzpomínkou

                                a já pohnu zeměkoulí,

                                pohlaď mě dopisem

                                a už mě nic nezabolí.


                                Pohlaď mě myšlenkou

                                a zahřeješ mi duši,

                                pohlaď mě modlitbou

                                a dozvíš se to, co ostatní jen tuší.


                                Pohlaď mě písní

                                a ledovce v mém srdci začnou tát,

                                pohlaď mě úsměvem

                                a já donutím sfingu se pousmát.


                                Pohlaď mě svým horkým dechem

                                a já ti výjdu vstříc,

                                pohlaď mě třeba jen jedním prstem

                                a nebudu chtít víc.


                                Pohlaď mě svou něhou

                                a v mém srdci zazní rolničky,

                                pohlaď mě svou laskavostí

                                a už nebudu mít smutek (ani maličký).


                                Pohlaď mě svou důvěrou

                                a stanu se ti útočištěm,

                                pohlaď mě svou jednou slzou

                                a budu ti letním deštěm.


                                Pohlaď mě svým srdcem

                                a v tom mém hned začne tát,

                                pohlaď mě svou přítomností

                                a už nebudu se bát


                                Že mě nechceš pohladit ?

                                To nevadí.

                                Snad se jednou najde někdo,

                                kdo mě pohladí.



P.S. Tuhle básničku věnuji všem "Zdenkám Braunerovým" ( ony už budou vědět )

Posledni komentare
30.03.2016 13:49:27: Sleva na UNIQ parfémy 30%, registrace bez závazků na http://www.cesky-parfem.cz/ Sleva 30% - Uniq pa...




                O  UKLÍZENÍ

Tak jsem se zase jednou pustila do hloubkového úklidu. Všechny sousedky v okolí už začaly s předvánočním úklidem, takže jsem nakonec také podlehla.


Začala jsem samozřejmě tím, co dá nejvíc práce, tím co není zase až tak moc důležité, s tím, co není na první pohled vidět a s tím, co vydrží uklizené sotva půl hodiny.


Že nevíte o čem mluvím? U nás doma tomu něžně a důvěrně říkáme "ŠUPLÍČEK  BORDELNÍČEK" (citlivější duše mi prominou ten výraz, ale ze všech, které se nabízely, byl tento nejvýstižnější) a jsem přesvědčená, že podobný šuplík má snad každá domácnost.


Je v něm všechno, co se jaksi nikam nehodí, všechno nezařaditelné, neuložitelné, neukliditelné a hlavně nepostradatelné v domácnosti.


Třeba v tom našem byste našli:

 - gumičky do vlasů

 - kolíčky na prádlo

 - svíčky, sirky, zapalovače

 - provázky, drátky, špejle, lepidla, izolepy

 - korkové špunty a špunty ze šampusů

 - vypsané propisky, které čekají na náhradní náplně

 - hrací kostky i figurky z nejrůznějších stolních her

 - součástky neúplných hraček z KINDER-vajíček

 - sešívačky, děrovačky a jiné - ačky

 - vystříhané soutěžní kupóny, které stejně nikdo nikdy nikam nepošle

Je to taková "všehochuť".


Občas tam také nějaký "nepořádník" přihodí něco, co tam nepatří nebo co se dotyčnému prostě jen nechce uklízet.


A tak se postupem času obsah "bordelníčku" utěšeně rozrůstá, bobtná, kyne a všelijak pučí, až nastane chvíle, kdy se uvnitř vzpříčí nějaká ta tuba s lepidlem a celé dohromady to najednou nejde ani otevřít, ani zavřít.


Nedá se nic dělat, musí se přistoupit k úklidu. Jak už jsem řekla, je to činnost zdlouhavá, nevděčná a hlavně marná. Tyhle šuplíky se nikdy nedají úplně a natrvalo uklidit.


Při rovnání všech těch titěrných nezbytností (i zbytností :-) ) mě napadla jedna věc:

Že je totiž důležité a potřebné udělat si občas pořádek i sám v sobě.


 - uspořádat si myšlenky

 - srovnat priority

 - vymést a vyhodit všechny pocity křivdy a zloby

 - omést pavučiny z našich vztahů s druhými lidmi

 - zbavit se všeho rozbitého a nepotřebného harampádí naší duše, které nás tolik táhne k zemi a brání nám v růstu.


Já vím, dá to hodně práce a občas se nám může zdát, že je to práce marná a zbytečná, ale za pokus to stojí, ne?


Mějte se všichni krásně, pohodově a....."uklizeně"



                                                                                         Vaše Optimistka

Posledni komentare
19.01.2009 21:36:23: ježiši já si myslela, že ke mě domů nikdo netrefí, a někdo mi mezitím uklízí šuplíčky ?!...
02.01.2008 20:58:52: Ani by mě nenapadlo něco takového napsat. Já si totiž myslela, že takový "šuplíček nepořádku " mám d...
29.12.2007 15:55:43: Líp bych to nenapsala - jako u nás !



             O ZPÍVÁNÍ




Vzpomínáte na princeznu Zpěvanku z pohádky "Byl jednou jeden král"? Tu, která byla samý trylek a smích ? Také mám jednu takovou doma - dceru.


Děti jsou různé. Některé zlobí, jiné sportují, další sbírají minerály a moje dcera .... zpívá.


Říkáte si: "Co je na tom? Zpívá přece každý." Ano, jenže ona zpívá pořád a to doslova. Zpívá, když ráno vstává, když jde do školky, ze školky (asi i ve školce), v tramvaji, v samoobsluze, ve výtahu, v čekárně u zubaře, zkouší to i při jídle (to se zlobívám), ve vaně.....no prostě všude.


Jakákoliv událost jí okamžitě poslouží jako záminka ke zpěvu:

- Prší? Hned zanotuje: "Prší, prší, jen se leje"

- Sněží? Zazpívá: "Sněží, sněží, mráz kolem běží"

- Nad jablkem se rozplývá: "Měla babka čtyři jabka".

- Upadne? Je tu přece písnička "Pec nám spadla"

- a když hraje s bratry fotbal nezapomene na "queenovskou" "We are the champions"


Někdy se stane, že její repertoár nestačí. To potom pohotově vymýšlí vlastní písničky s vlastními slovy. Co na tom, že se nerýmují, hlavní je ZPÍVAT !


Občas se pustí i do experimentování. Věděli jste například, že písnička "Holka modrooká" se kromě různých samohlásek dá zpívat i na souhlásku "R" ?

Zní to potom: "Hrlkr mrdrrkr nrsrdrvr r prtrkr"  :-)

Prostě dcera zpívá ráda, čistě, nahlas, hodně vysoko a .......pořád.


"To je přece roztomilé", řeknou si někteří z vás. Máte pravdu, jenže jak říká klasik: "Čeho je moc, toho je příliš" a mě z toho velkého množství "hudby" už občas dost bolí hlava (a uši).


Nedávno jsem měla opět jedno takové ukrutánské bolení a tak jsem dceru poprosila: "Nemohla bys prosím na chviličku, na pár minut, přestat zpívat? Víš maminku moc bolí hlava."


Dcera se na mě soucitně podívala, pohladila mě po té mé bolavé hlavě a řekla:


"Tak já ti něco zazpívám, aby už tě nebolelalala  tralala  tralalala . " :-))



Milí lidé, mějte se všichni krásně, podzimně a zkuste si někdy taky zazpívat. Třeba potichoučku.



                                                                                     Vaše Optimistka

Posledni komentare
27.06.2012 18:57:48: Když přijde finanční krize rychlé půjčky online Odpovědné půjčky homepujcka.cz/nebankovni_pujcky_be...
             

SNÍH


Do srdce mi padá vločka za vločkou,

mám v něm skoro celou závěj sněhovou.


                         Neboj se a zkus mě zachránit,

                        budeš ale muset hluboký sníh přebrodit.


                         Tak přece zkus překonat ty závěje,

                          snad duše o duši se zahřeje.



P.S. Tuhle básničku věnuji všem smutným a osamělým, kteří by se rádi ohřáli.

Posledni komentare
27.06.2012 18:32:41: Prázdné kapsy bez peněz půjčky bez registru Půjčka s rozvahou www.exekuce-drazby-nemovitosti.cz/ ex...



                                      MÍJENÍ  II

 

                                věnováno ....... (neřeknu)



                                Míjíme se na schodech.

                                Míjíme se v obchodech.

                                                                                  Míjíme se na ulici.

                                                                                Míjíme se v tlačenici.

                                                                                Míjíme se v autobuse.

                                                                              Míjíme se v jednom kuse.


                                                                               Mám jen touhu jedinou:

                                                                              Ať se naše duše neminou. 



       KDYBYCH  BYLA ....... BYLA  BYCH...

Znáte hru "Kdybych byla ..." ? Je úplně jednoduchá. Nejsou v ní ani vítězové, ani poražení. Spíše vás přinutí trochu o sobě popřemýšlet. Je to možná jen taková hloupost, ale zkuste to a možná se o sobě dozvíte pár zajímavých věcí.



Takže malá ukázka:




Kdybych byla STROM ....................................................byla bych KAŠTAN

Kdybych byla KVĚTINA................................................byla bych ČEKANKA

Kdybych byla ZVÍŘE........................................................byla bych ŽIRAFA

Kdybych byla PTÁK.........................................................byla bych VRABEC

Kdybych byla HMYZ........................................................byla bych MOTÝL

Kdybych byla BARVA......................................................byla bych ZLATOŽLUTÁ

Kdybych byla ROČNÍ  OBDOBÍ..................................byla bych PODZIM

Kdybych byla HISTORICKÉ OBDOBÍ.......................byla bych SECESE

Kdybych byla DEN V TÝDNU.......................................byla bych NEDĚLE

Kdybych byla MĚSÍC V ROCE......................................byla bych ZÁŘÍ

Kdybych byla POČASÍ.....................................................byla bych DÉŠŤ

Kdybych byla ŽIVEL.........................................................byla bych VODA

Kdybych byla DENNÍ DOBA.........................................byla bych VEČER

Kdybych byla CHUŤ..........................................................byla bych SLANÁ

Kdybych byla TVAR..........................................................byla bych KOLEČKO

Kdybych byla KÁMEN......................................................byla bych KŘIŠŤÁL

Kdybych byla ČÁST TĚLA.............................................byla bych RUKA

Kdybych byla OBLEČENÍ................................................byla bych PONČO

Kdybych byla ŠPERK.........................................................byla bych SECESNÍ BROŽ

Kdybych byla DOPRAVNÍ PROSTĚDEK....................byla bych KOLO

Kdybych byla AUTO.........................................................byla bych VW BROUK

Kdybych byla SPORT........................................................baly bych ŠACHY

Kdybych byla NÁPOJ......................................................byla bych ČERVENÉ VÍNO

Kdybych byla SLADKOST..........................................byla bych VANILKOVÝ ROHLÍČEK

Kdybych byla JÍDLO.........................................................byla bych BRAMBORÁK

Kdybych byla PŘÍCHUŤ ZMRZLINY..........................byla bych ČOKOLÁDOVÁ

Kdybych byla DOMÁCÍ SPOTŘEBIČ..........................byla bych TOUSTOVAČ

Kdybych byla VĚC...............................................................byla bych PROPISKA

Kdybych byla DÁREK.........................................................byla bych KNIHA

Kdybych byla FILM...........................................................byla bych "ANNA A KRÁL"

Kdybych byla POSTAVA....................................byla bych AMÉLIE Z MONTMARTRU

Kdybych byla SKLADBA..................................................byla bych "PATETICKÁ"

Kdybych byla TÓNINA......................................................byla bych E MOLL

Kdybych byla TÓN............................................................byla bych A

Kdybych byla ZVUK..........................................................byla bych ZVON

Kdybych byla ČÍSLO........................................................byla bych 11

Kdybych byla PÍSMENO.................................................byla bych P

Kdybych byla MĚSTO.......................................................byla bych PRAHA

Kdybych byla STÁT..........................................................byla bych KANADA

Kdybych byla ŘEKA............................................................byla bych VYDRA

Kdybych byla MÍSTO........................................................byla bych SVATÝ KOPEČEK

Kdybych byla BUDOVA.....................................................byla bych KOSTEL

Kdybych byla POCIT...........................................................byla bych NADĚJE

Kdybych byla SLOVO..........................................................byla bych DĚKUJI !

 



Malá poznámka na konec pro všechny psychology, psychiatry a jiné psycho..., kteří náhodou čtou tento příspěvek a jsou v pokušení vyčíst z něj můj psychologický profil - vemte prosím na vědomí, že si někdy hodně vymýšlím a občas trochu  přeháním. :-))


Mějte se krásně a buďte tím, čím chcete.



                                                                                               Vaše Optimistka



                                  TEN  DESÁTÝ

     Také jste si všimli, jak se v poslední době v televizi přímo rozmnožily reklamy typu:


 - 9 z 10ti českých stomatologů doporučuje "TU A TU" pastu.

 - 9 z 10ti českých hospodyněk tvrdí, že "TEN A TEN" prací prášek je nejlepší.

 - 9 z 10ti maminek potvrzuje, že "TEN A ŽÁDNÝ JINÝ" jogurt je pro jejich děti ten nejlepší.


Nevím jak vám, ale mě vždycky nejvíc zajímá ten "desátý".


Co je to vlastně za člověka, že není spokojený jako většina? Je to nějaký morous, který, když probíhal průzkum, prostě řekl: "Dejte mi pokoj, na nějaké ankety vám kašlu, napište si tam co chcete." ?


Nebo, kdo je ta hospodyňka, které jediné se prádlo nevypralo "dočista do čista" ? Je to nějaká začátečnice, která k bílému prádlu omylem přihodila červenou ponožku a následky nezvládne ani onen zázračný prášek na praní?


Nebo, kdo je ten "desátý", kterému nechutná jogurt "se šťavnatými kousky ovoce" ? Klidně by to mohl být někdo, kdo má alergii na mléko.


Také by ten "desátý" mohl být nějaký konzervativec, který se zuby nehty drží svého oblíbeného výrobku a kterému jsou nějaké novoty úplně fuk.


Anebo (a ten případ je mi nejsympatičtější) se prostě jenom jedná o člověka, který si nejraději na všechno udělá svůj vlastní názor a také se ho nebojí projevit. Navzdory tomu, že všichni ostatní stádovitě tvrdí něco jiného. Podle mě je to hrdina, který nemá strach být sám sebou, i když je se svým názorem poněkud osamocený..


Milí lidé, vím, že "9 z 10ti" z vás teď asi pokyvuje hlavou a říká si: "Ano, ano, tak nějak to bude" a ten "desátý" řekne: "Ta Optimistka ale plácá nesmysly, už jí asi docházejí nápady (a možná má pavdu :-) )."

Ale neberte mě prosím zase tak moc vážně.


Milí lidé, přeji vám, abyste měli vždy odvahu být sami sebou. Mějte se krásně a všechny vás moc zdravím (i toho desátého)



                                                                                        Vaše Optimistka

 

Posledni komentare
29.12.2007 15:43:32: To je skvělý postřeh.Přiznám se,že tohle mě opravdu ještě nenapadlo a máš fakt pravdu. Jinak skvělé...
19.10.2007 23:21:06: Reklama je od slova klamati,jinak já to beru asi tak,že reklama zaměstnává plno lidí,proto ji vidím ...


       ŠLA  NANYNKA  DO  ZELÍ

Moje dcera ležela v posteli (léčila si angínu) a nudila se. Když už jsem jí zodpověděla (neptejte se jak) všechny její všetečné otázky typu :


"Když ryby spí, mají zavřené oči ?"

"Proč není zebra vybarvená ?"

"Proč se říká, že mraky plují, když vlastně letí ?"


obrátila se na mě s prosbou: "Mamkóó, pojď si zazpívat." A tak jsme si otevřely jednu knížku s říkadly a písničkami a začaly jsme zpívat.


Hned u první písničky nastal zádrhel. Jen pro úplnost uvádím první sloku :


Šla Nanynka do zelí, natrhala lupení.

Přišel za ní Pepíček, rozšlapal jí košíček.

Ty ty ty, ty ty ty, ty to budeš platiti.


Moje až příliš zvídavá dcera začala písničku rozebírat  : "A mami, proč trhala jenom lupení, proč netrhala celý zelí ?"


Začala jsem rozvíjet odvážnou myšlenku o tom, jak asi potřebovala jenom pár zelných listů do salátu.


"A mami, proč jí ten Pepíček rozšlapal košíček ?"


Hlavou mi proběhla kacířská myšlenka, že Nanynka asi byla zapřísáhlá vegetariánka a tudíž i Pepíčka nutila chroupat zelí a on to prostě psychicky nezvládl, ale raději jsem tuto verzi rychle zavrhla.


"To on se tam Pepíček nějak nemotorně motal a nekoukal, kam šlape," pustila jsem se do barvitého líčení a kdyby za mnou v tu chvíli stál Komenský, určitě by mě poplácal po ramenou.


"No, jó," namítla dcera, "ale když to neudělal naschvál, tak proč se na něho tak zlobila ?"


Cítím, že se do toho zamotáváme čím dál víc.


"Asi ji to hodně mrzelo, třeba byl ten košíček hodně drahý," vymýšlím si, až se mi z hlavy kouří.


Dcera má po ruce okamžitě další argument: "Kdyby to zelí prodala, vydělala by si peníze a mohla si koupit novej. "


"To by mohla," rezignuji a vrháme se na další sloku:


Já to platit nebudu, radši se dám na vojnu.

Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej.

Udělám, udělám, na vojnu se přece dám.


"Mamko," přeruší naše zpívání ostrý hlásek, "a proč dělal Pepíček truc rodičům, když se hádal s Nanynkou ?"


Hm, otázka spíš pro psychologa, pomyslím si. "Víš co, pojď zazpíváme si nějakou jednodušší písničku," navrhuji zbaběle a Komenský za mými zády pohrdavě kroutí hlavou.


Dcera radostně souhlasí: "Třeba "Kalamajka mik, mik, mi," navrhuje a vzápětí zazní další ze série zvědavých otázek: "A mamí, co je to MIK MIK MIK ?"


Pokoušejí se o mě mdloby a Komenský za mými zády se mi nepokrytě a škodolibě pošklebuje.


Já prostě NEVÍM, vy ano ?


Milí lidé mějte se všichni krásně  a třeba si i občas zazpívejte.



 

                                                                                Vaše Optimistka

Posledni komentare
19.12.2007 17:33:19: Moc pěkné. Také jsem se vrátila o nějaké to desetiletí zpátky a vzpomínám si, že krom všetečných otá...
10.11.2007 07:30:18: Tak jsem se báječně pobavila a vrátila se o 40 let zpátky, když děti byly malé...dííky

         ŽIVOT  V  PŘEDSTIHU

Byla jsem minulou sobotu (22.9.) nakupovat v jednom velkém nejmenovaném obchodě s nábytkem. Jaké bylo moje překvapení, když mě hned při vstupu uvítaly obrovské zářící hromady vánočních ozdob. O kus dál zase poblikávaly světelné vánoční dekorace a po pár krocích jsem narazila na obrovské přepravky s vánočním balícím papírem. Rázem jsem se ocitla uprostřed vánoc.


Měla jsem co dělat, abych našim dětem zabránila v předvánočním  bláznění. Už, už by mi do nákupního vozíku skládaly všechny ty křehké lesklé koule, hvězdy, vánoční girlandy a čokoládové Mikuláše (ano i ty už v tom obchodě také prodávali) a to máme prosím teprve konec září. 


Všechno mi to připomnělo jednu příhodu ze začátku prázdnin.


Stalo se to hned první prázdninový den. Právě jsem nakupovala zase v jiném supermarketu (ne, nebojte se, můj život se netočí jenom kolem nakupování :-) ), a potkala jsem jednu známou.

"Jé, co nakupuješ ?" ptám se, aby řeč nestála.

"Ále" , mávla unaveně rukou známá, "musím nakoupit dětem školní pomůcky ."

Asi jsem se zatvářila hodně udiveně, (bodejť ne, vždyť bylo právě 1.července), protože známá začala překotně vysvětlovat : " To víš, chci to mít nachystané všechno dopředu, na podzim na to nebude čas. To zase budu shánět vánoční dárky. Taky dcera bude mít v září narozeniny, tak jí chci taky něco koupit."

" Co ty nakupuješ," nakoukla do mého nakupního košíku, ve kterém se krčily sluneční brýle spolu s krémem na opalování.

A já (snad mi bude odpuštěno) jsem neodolala : "No, já sháním vosk na lyže a barvy na velikonoční vajíčka."

Mrkla jsem na ni a čekala, že se tomu společně zasmějeme. Nezasmála se. S naprosto vážnou tváří se na mě podívala a prohlásila: " Teď mě napadá, taky svíčky bych měla koupit, brzy budou "dušičky"."


Rychle se rozloučila a spěchala dál za svými nákupy (možná šla shánět prskavky). Dívala jsem se za ní a bylo mi jí skoro líto. Co nás lidi tolik pořád honí kupředu? Neustále žijeme tak nějak v budoucnosti a dnešek nám utíká mezi prsty. Sníme svůj život, ale nežijeme ho.


A proč vám to všechno vlastně píšu? Není na tom nic zvláštního, jen jsem vám všem chtěla popřát krásný podzim. Pěkně si ho užijte, sbírejte kaštany nebo šípky, brouzdejte se spadaným listím, nebo třeba pouštějte draka. A s cinkáním rolniček počkejte raději až na vánoce.



                                                                                  Vaše Optimistka




            DOPLŇOVÁNÍ  (se)



Nedávno jsem četla v jedné knize zajímavé přirovnání:


"Vztahy jsou jako pružná guma, malé napětí je dovolené, dokonce žádoucí, má-li všechno držet pohromadě. Jakmile gumička moc povolí, všechno se rozpadne jako ta manželství, v nichž se lidé nikdy nehádají, a proto se jejich vztahy nakonec rozplývají v nicotu...Při přílišném napětí naopak praskne, Je to celé o rovnováze sil."


(z knihy F. Neillové - Tajný život takové normální matky)


I optimistky se občas pohádají a takové běžné manželské hádce se nevyhne asi nikdo. Následující "básnička" mě napadla po jedné takové nesmyslné (až směšné) výměně názorů. Neberte ji moc vážně, je to jen takové hraní si se slovíčky.

 


DOPLŇOVÁNÍ  (se)

 


Jsi nebe, já pták

jsi dálka, já vlak.

Jsi ráno, já rosa

jsi bez bot, já bosá.

Jsi snídaně, já káva

jsi levý, já jsem ta pravá.

Ty jsi brána, já jsem klíč

ty jsi hřiště, já jsem míč.

Ty jsi rám a já jsem obraz,

ty jsi rána, já jsem obvaz.

Ty jsi prst a já jsem prstýnek

ty jsi skála a já kamínek.

Ty jsi svíčka a já plamen

ty jsi modlitba a já jsem "amen"

Ty jsi noc a já jsem hvězda

a ač se ti to někdy nezdá

já nejsem tvůj protiklad -

tak mě nepřestaň mít rád.



Milí lidé, mějte se všichni nádherně a i když se se svými blízkými občas neshodnete, přeji vám, abyste k sobě vždy našli cestu



                                                                                                   Vaše Optimistka

Posledni komentare
01.10.2007 12:58:07: Nádherná básnička milá optimistka:)
28.09.2007 15:07:27: optimismus je sposobeny nedostatkom informaci


V  NEMOCNICI



Nemoci si navybírají mezi optimisty ani pesimisty. A už vůbec se nevyhnou jejich dětem.


Stalo se i mé dceři. Byla ve školce sotva týden a už si ji vyhlédl jeden bacil. Zřejmě si řekl: "Tahle holčička je tu nová, ještě se se mnou nesetkala, hupsnu na ni, ať si vyzkouším, jak jsem silný."


Bacil to byl asi opravdu silný, protože přestože byl obyčejný angínový, dcera skončila v dětské nemocnici. Nemohla tři dni nic jíst, pít, dokonce ani polknout, takže skončila na kapačkách. Naštěstí byla velmi statečná. Možná i díky tomu, že jsem mohla být v nemocnici s ní.


Asi každý, kdo byl nucen v nemocnici strávit nějaký ten čas, mi potvrdí, že je to jako ocitnout se v jiném časoprostoru. Všechno je najednou jiné. Jinak ubíhá čas, jiné zvuky, jiné vůně (no v případě nemocnice spíš pachy), jiní lidé.


Hlavně ten čas tu plyne tak nějak pomaleji.

Přestane vás zajímat, jestli si ten který politik potřásl pravicí s jiným politikem, je vám jedno, že právě probíhá stávka železničních odborářů, nebo jestli někde ve světe právě zuří hurikán.


Váš každodenní život se smrskne na takové "důležité" věci jako měření teploty, čekání na výsledky vyšetření z laboratoře nebo ponocování s kelímkem kávy u dětské postýlky.


Není divu, že když potom příjde ten den "D" a vy opouštíte se zdravým dítětem brány nemocnice, připadáte si jako cestovatel, který se právě vrátil z hodně daleké, dlouhé a exotické cesty. To se potom po návratu domů vrháte na všechny sousedy a známé, které potkáte a nadšeně se s nimi zdravíte, jako kdybyste je neviděli celou věčnost.

Stejně tak i já s dcerou. V den kdy nás obě propustily z nemocnice jsme spolu vyrazily na nákup. Poté, co jsem se bouřlivě přivítala se sousedkou, pošťačkou a trafikantem, došlo i na naši známou paní pokladní. Je pravda, že trochu zrozpačitěla a koukala na mě jako bych se zbláznila, když jsem ji začala nadšeně zdravit a vyprávět jí, jak jsem ráda, že ji ZASE vidím. Vůbec mi nedošlo, že jsme se neviděly jen pár dní. A aby byl dojem dokonalý, dcera také přispěla "se svojí troškou do mlýna": "Já jsem měla kapavku (rozuměj kapačku) prohlásila jasným hláskem na celou samoobsluhu.


V té chvíli mi došlo, že se můj život opět vrátil do "normálu" a že to právě byla definitivní tečka za naším angínovým (nemocničním) obdobím.


Milí lidé, tímto zdravím všechny maminky a tatínky, kteří jsou právě se svými dětmi v nemocnici a vám ostatním přeji : Buďte zdraví nejen na těle, ale i na duši.



                                        

                                                                                        Vaše Optimistka


P.S. Ještě bych chtěla touto cestou poděkovat všem lékařům a sestřičkám ze 46.oddělení II. interní kliniky dětské FN v Brně a jmenovitě MUDr Tomáši Jimramovskému. Během celého našeho pobytu jste byli všichni nesmírně milí, lidští, vstřícní, profesionální, chápaví, laskaví ... prostě nej... Děkujeme.


                KRÁVA


"Kam koukáš, krávo, blbá ?!" , zavolal na mě nedávno jeden mladý džentlmen z okénka svého auta.

Nepřecházela jsem po přechodu pro chodce dostatečně rychle (ono to dost dobře nejde, když vlečete v jedné ruce vzpouzející se dítě a v druhé nákup a koloběžku ) a mladík musel lehce přišlápnout brzdy svého nablýskaného Audi.


Řeknu vám, byly kdysi doby, kdy by mě tohle oslovení vyvedlo z míry a také hodně zamrzelo. Ale jsem dnes už mnohem starší a zkušenější (neříkám moudřejší :-) ) a navíc jsem nedávno zažila jednu malou příhodu s oním rohatým zvířetem, díky níž mi přirovnání ke krávě vůbec nepřipadá urážlivé.


Na svých prázdninových toulkách jsme se ocitli na jedné polské dálnici. Totálně ucpané. Auta stála v našem směru, v protisměru, na nájezdech, na výjezdech, prostě všude. Na úseku dálnice, který bychom jindy projeli během půl hodiny jsme uvízli na dlouhé 3 hodiny. Zpočátku to vypadalo na náramné dobrodružství, ovšem postupem času nastaly potíže. Čím dál častěji se začaly ozývat věty typu:


- mám hlad

- mám žízeň

- chci kakat

- kdy už tam budeme ?

- budu blinkat

- já se nudím

- myslím, že nám začíná vařit voda v chladiči

- jak dlouho ještě ?

- mamko, on do mě kope !

- mamko, ona se na mě mačká !

- mně je horko

- já už to nevydržím

- nějak divně klepe motor

- atd...


Do toho všeho nesnesitelné horko a troubící auta kolem nás. Přiznávám se, že v té chvíli bylo i mně - optimistce "do ouvej".


Jak jsem tak seděla a zoufale se rozhlížela kolem sebe, jestli neuvidím nějaké odpočívadlo nebo benzínovou pumpu, padly mi oči na NI. Na nádhernou strakatou krávu. Stála na malém plácku zeleně, ze všech stran obklopeného šedivými pruhy dálnice (kdoví jak se tam dostala ?) a vyzařoval z ní klid a pohoda. Vůbec ji nerušil všechen ten ruch kolem dokola, troubící klaksony a rachotící motory. Líně a důstojně přežvykovala trávu a svýma velkýma krásnýma očima se moudře rozhlížela kolem sebe. Jako by se trochu divila tomu všemu mumraji okolo.


V té chvíli jsem jí tak trochu záviděla. Jaképak má taková kráva starosti ? Snad jen s tím, jestli jí víc chutná pampeliška nebo jetel. Nebo jestli jí u ucha zabzučí moucha. Tahle kráva nikam nespěchá, nestresuje se, netrápí se s oblečením, s hypotékou, s kariérou, nepachtí se za ničím... A taky nemusí stát v téhle příšerné dopravní zácpě.


Jak jsme ji tak všichni pozorovali, i na nás padlo trochu toho jejího klidu. Však tady v té zácpě nezůstaneme věčně. Všechno má svůj čas.


A opravdu, ani ne za deset minut se kolona aut konečně pomalu pohnula kupředu.

S díky jsme té polské krávě zamávali a pokračovali v cestě zase o trochu moudřejší.


Tak a to je všechno. Takže až mě zase někdo z vás oslovíte jménem toho úžasného zvířete, tak se nedivte, že se na vás pěkně usměju a ještě vám zamávám (jako jsem zamávala tomu mladíkovi v autě). Připomenete mi totiž jedno milé setkání na polské dálnici.


Mějte se všichni krásně, prázdninově a búúúúďte v pohodě.



                                                                                                        Vaše Optimistka

 

Posledni komentare
04.08.2007 23:52:56: Díky za dobrou náladu před spaním. Občas je to potřeba. :-)

CO  DĚLAJÍ  MAMINKY

(věnováno Saše)


Čekají, sní, těší se, strachují se, rodí, objevují, pozorují, kojí, krmí, konejší, kolébají, koupou, češou, pečují, houpou, přebalují, utírají, vozí, zpívají, uspávají, vaří, nakupují, uklízejí, perou, čistí, oblékají, obouvají, zavazují, zapínají, předčítají, malují, modelují, stavějí, spravují, háčkují, pletou, chovají, pofoukají, ochraňují, zachraňují, ošetřují, chlácholí, uklidňují, léčí, obávají se, nespí, usmívají se, pláčí, přemlouvají, dohlížejí, posuzují, chválí, učí, zastávají se, vyčítají, omlouvají, chápou, předvídají, vyptávají se, podezírají, chybují, omlouvají se, radují se, pyšní se, povzbuzují, nabádají, radí, popohánějí, prosí, doporučují, bojují, vysvětlují, trestají, odpouštějí, soucítí, smiřují, "hazejí hrách na stěnu", propadají beznaději, líbají, hladí, mazlí se, fotí, vzpomínají, doprovázejí, loučí se, vyzvedávají, trpí, pláčí, obětují se, modlí se, ale hlavně - MILUJÍ.


Zdravím všechny maminky



                                                                                                   Vaše Optimistka


Nedávno mě oslovil jeden citát:


"Někdy se nejvíce míjejí lidé, kteří denně chodí kolem sebe."


Inspiroval mě k napsání (no, říkejme tomu tak :-) ) "básně".



MÍJENÍ


Denně se potkáváme

a přesto se míjíme.


                                             Díváme se na sebe

                                              a přesto se nevidíme.


                                               Mluvíme spolu

                                              a přesto se neslyšíme


                                               Jsme jako dvě koleje,

                                              které sice běží stejným směrem,

                                                ale nikdy se neprotnou.


                                               Teď mě napadá :

                                              i rovnoběžky se vlastně protínají -

                                             v nekonečnu.


                                            I my se můžeme SETKAT

                                             - v Bohu, který sám je Nekonečno.

 

P.S. Vzkaz pro mé milé přátele a příbuzné, kteří čtou moje stránky: Ne, opravdu nemám depresi a ani nejsem smutná :-). I optimistky přece mohou psát o smutných věcech.


Mějte se všichni krásně a slunečně a buďte veselí (vlastně radostní)

 


                                                                                          Vaše Optimistka

   
REKLAMA

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, žít přesně tak, jak nám ukazuje reklama v televizi? Ono to vypadá lákavě, že ?


Byt bez poskvrnky, usměvavé hodné a chytré děti, chápající manžel a maminka, která zvládá všechno s úsměvem...


Zkusme si to představit a pojďme to vzít pěkně popořádku.


Je ráno. Usměvavá, štíhlá maminka posnídá jednu cereální sušenku, která jí dodá energii na celé dopoledne. Asi víc energie nepotřebuje, protože její usměvavé, bezkonfliktní děti se samy obléknou, posnídají zdravou snídani z cereálních kuliček a spořádaně odcházejí do školy. Žádné hádky, žádný spěch, žádné zapomenuté pomůcky do školy.


Ještě polibek hladce oholeného a navoněného manžela a sama se může začít vypravovat do práce. Všimli jste si, že maminka z reklamy nikdy nemá problémy s oblečením? Každý kousek přesně padne na její štíhlé tělo, vypěstované v posilovně. 


Také práci ona maminka zvládá "levou zadní". Je vysoce postavenou manažerkou a s úsměvem (samozřejmě zářivě bílým a bez kazu) řeší nejrůznější úkoly v zaměstnání. Ani se při tom nezapotí (jasněže ne, protože ráno použila účinný antiperspirant).


Po návratu z práce také nečekají maminku žádné problémy. Oběd má připravený během chvilky a kdyby náhodou nevěděla, co uvařit, nevadí, vždy má po ruce nějaký ten "instantní pytlík" s jehož pomocí vykouzlí jídlo během 1/2 hodiny. Nikdy se nestane, že by děti nějaké jídlo nejedly. Pochutnávají si dokonce i na zelenině.


Odpoledne jde celá rodinka společně nakupovat. S penězi nemají žádný problém. Vše vyřeší výhodná půjčka s nejnižším možným úrokem. A ty ceny v supermarketu jsou přece také nejnižší. Kdyby to naší rodině náhodou nevyšlo s půjčkou, ještě pořád jsou tu pohádkové výhry ve SPORTCE.


Po návratu z nákupu (který se pohodlně vešel do zbrusu nového velkoprostorového vozu) probíhá v této domácnosti opět vše v klidu a pohodě. S dětmi se nikdo nemusí učit. Samy od sebe si píší úkoly a všemu rozumějí. Užívají totiž vitamínové přípravky, díky kterým jsou z nich malí géniové.


A nastává večer. Celá rodina se společně věnuje nejrůznějším koníčkům.


Když je čas ke spaní, děti bez reptání odcházejí do svých pokojů. Mohou klidně a bez obav spát (v peřinách vonících úžasnou aviváží). Ničeho se nemusejí bát, protože všichni členové rodiny i jejich nádherný dům jsou pojištěni u té nejspolehlivější a nejlepší pojišťovny.

A tak nabírají síly, aby druhý den opět všichni mohli žít ten svůj "báječný" život.


Nemám ráda tenhle vymyšlený, neskutečný a "sterilní" svět, ve kterém lidé nejsou nikdy unavení, hladoví, znudění ani zpocení. Netrpí zubním kazem, obezitou ani depresemi. Miminka v tomto světě nikdy neblinkají na nový koberec a větší děti nikdy neupatlají gauč čokoládou.


Jsem ráda, že v něm nemusím žít.


Ale možná by vás zajímalo, proč tady vlastně tak brojím proti reklamě? Asi jsem pořád ještě pod vlivem jedné příhody, která se odehrála docela nedávno.


Máme u nás v ulici  malou drogerii - samoobsluhu. Takovou domáckou, každý každého zná. Stojím si to takhle v dlouhé předlouhé frontě u pokladny, zatímco můj malý syn zkoumá vystavené zboží v regálech. Ticho v drogerii najednou prořízne jasný hlásek: "Mamí, tenhle krém by sis měla rozhodně koupit," a už mi strká tubu do nákupního košíku. V duchu se raduji z toho jak je můj synek ke své mamince pozorný a aniž pomýšlím na důsledky, neprozřetelně se ptám: "A pročpak právě tenhle?" (To už nás pozorně sledují všichni ve frontě přede mnou i za mnou)
A můj malý UU (ukrutně upřímný) mi odpoví přesně slovy jedné televizní reklamy: "To abys měla plošší bříško a pevnější zadeček".

V té chvíli se naprosto všichni nakupující obrátili k mé "slovanské" , řekla bych skoro až "barokní" postavě a propuklo všeobecné veselí. No, aspoň jsme se od srdce zasmáli.


Tak proto.


Mějte se všichni optimisticky a pohodově.



                                                                                                               Vaše Optimistka

Posledni komentare
06.07.2007 23:00:28: Perfektní antistresové počteníčko, díky za zlepšení nálady!!!
28.06.2007 18:50:33: Teda, kam na ty nápady chodíte? :-) /fakt chválím. Na některé (hlavně vtipné) reklamy rád koukám,...

                               
     MARNOST


  Marně se snažím tě potkat.

  Marně se snažím vyhnout se ti.


                             Marně na tebe hledím.

                             Marně se snažím tě nevidět


                             Marně uhýbám očima.

                             Marně se snažím zachytit tvůj pohled.


                             Marně se ptám.

                             Marně se snažím dát ti odpověď.


                             Marně se schovávám.

                             Marně tě hledám.


                             Marně tě vábím.

                             Marně tě odháním.


                             Marně tě vyhlížím.

                             Marně před tebou utíkám.


                             Marně tiším tlukot svého srdce.

                             Marně se snažím tvé srdce rozbušit.


                             Marně se snažím nic si nenalhávat.

                             Marně se snažím říct ti pravdu.


                             Marně se snažím ti napovědět.

                             Marně se snažím uhodnout.


                             Marně se snažím neplakat.

                             Marně se snažím tě rozesmát.


                             Marně tluču na dveře.

                             Marně ti své dveře otvírám.


                             Marně křičím.

                             Marně šeptám.


                             Marně doufáš.

                             Marně si dělám naděje.


                             Všechno je marné.

                             Už s tím nic nenadělám.


                             Už navždy jsi zanechal stopu v mém srdci.

                             Už navždy v něm budeš mít své místo.



P.S. Vím, že tahle "básnička" asi nevyznívá moc optimisticky. Ale život není jen samé "hurá!" a "juchů". Vše je v rovnováze: humor, smutek, radost, stesk...


Občas stačí náhodné setkání, vzpomínka, určité slovo nebo letmý pohled a ani optimistkám se nevyhnou "všelijaké nálady". Myslím si tedy, že tahle "básnička" do rubriky "Jak se žije optimistce" právem patří.


A ještě něco, nemám žádné básnické ambice, tak mě prosím neposuzujte moc přísně. Třeba je mezi vámi někdo, kdo cítí a prožívá něco podobného jako já.


Mějte se moc hezky !



                                                                                               Vaše Optimistka

     
KUTILKY

Ano, čtete správně. Ne, "kutilové", ale my - holky šikovné. My odvážné opravářky, instalatérky, malířky pokojů, tapetářky, pokladačky koberců, zednice a bytové designerky. (Muži, nebojte se, nejsem nějaká šílená feministka, jen chci upozornit na jistou rozdílnost v přístupu žen a mužů ke kutilství).


Dejme tomu, že si chci pověsit obrázek na zeď. Prostě vezmu hřebík, kladivo, zatluču, pověsím, kochám se. Tečka.

Ne tak muži. Pro lepší přehlednost můžeme "mužské kutilství" rozdělit do těchto fází:


1. fáze - NADŠENÍ

Do této fáze spadá přesné vyměření a zaměření místa pro obrázek a výběr správného hřebíčku, který musí mít přesnou délku, tloušťku a pevnost.

Následuje hledání kladiva: "Kdo si pořád půjčuje moje kladivo?" (mlčím, ani nedutám)

Při hledání kladiva muži obvykle najdou něco, co už dlouho postrádali: "Jé, tenhle měřák už jsem tak dlouho hledal..." "A tady to..., víš na co to je?", ozývají se nadšené výkřiky.


Nastává  2.fáze - OBJEVOVÁNÍ

Muž se začíná zamilovaně probírat svým nářádím a objevovat dávno zapomenuté věci.

Dříve nebo později muž objeví něco, co je potřeba neprodleně spravit, upravit, poskládat, srovnat, použít: "Hele, tady to těsnění jsem taky hledal, to bych mohl zároveň spravit i ten kapající vodovod".


Je tu  3. fáze - ODHODLÁNÍ

Muž úplně zapomene na původní záměr (totiž pověsit obrázek) a začne spravovat kapající vodovodní kohoutek. Je samosebou nutné uzavřít hlavní uzávěr vody a nadchází


4. fáze - ZOUFALSTVÍ (manželčina, samozřejmě, protože nemůže vařit, prát, umývat nádobí nebo splachovat záchod)

Během krátké chvilky nastane


5. fáze - "A KUŠ! TO JSEM NECHTĚL!"

Abych to vysvětlila. Tuto větu často používal můj tatínek. Byla vyjádřením toho, že se něco utrhlo, ulomilo, strhalo, zničilo, či jinak nepovedlo.


A je tu  6. fáze - OPUŠTĚNÍ

Muž se rychlé obléká a odchází do specializovaného obchodu shánět zničenou součástku, naprosto nezbytnou ke zdárnému dokončení opravy.

A nyní, milé dámy, nastává okamžik pro nás, pro "kutilky". Tedy


7. fáze - DOKONČOVACÍ,

kdy naprosto bez problémů a vlastními silami dokončíme všechny opravy, uklidíme nářadí, uvaříme si kávu a čekáme na manžela, který se po 3 až 4 hodinách vrací z nákupu v Bauhausu a s plesajícím srdcem si v tašce nese zbrusu nové nářadí, nebo "úžasný malý svěráček" Samozřejmě už dávno zapomněl, že doma zanechal domácnost ve stavu ne nepodobném "výbuchu atomovky".


Ptala jsem se nedávno manžela, jestli si připadá jako kutil. Zamyslel se a řekl: "Ani ne, spíš jako záchranář."


A měl pravdu. Ruku na srdce. milé dámy, ani nám - kutilkám se vždy ne všechno povede na 100%. A tehdy přichází chvíle pro naše zachránce a rytíře (udatně šermující šroubovákem) nebo kovboje (s kladivem a kleštěmi zavěšenými "proklatě nízko"), kteří nás bez řečí zachrání a my je za to obdivujeme a máme rády.


Mějte se všichni pohodově



                                                                            Vaše Optimistka

                    
             MISS

Seděli jsme takhle zase jednou u Mac Donalda, když si jedno z mých dětí všimlo reklamního letáčku, který ležel na stole. Leták vyzýval, aby maminky neváhaly a přihlásily se do soutěže "MISSIS  2007".


Děti: "Jéé, mamko, to je něco pro tebe. Přihlaš se tam !"

Já: " Milé dětičky,asi jste přehlédly, že se tu píše "pro maminky do 40-ti let" a já už do této kategorie za několik dnů nebudu patřit. Já vlastně nepatřím do žádné kategorie. Na "Miss" jsem stará, na "missis babičku" zase mladá a bez vnoučat," povzdechla jsem si naookko.


Děti se začaly předhánět ve vymýšlení toho, čeho bych mohla být "miss" (miss nebo missis - s tím si hlavu příliš nelámaly).Padaly nejrůznější návrhy:


 - Miss - optimistka

 - Miss - kuchařka (to od nich bylo velkorysé vzhledem k tomu, že jsme právě obědvali ve

    "fast foodu"

 - Miss HTML

 _ atd, atd...


S úsměvem jsem je poslouchala a hlavou mi proběhla kacířská myšlenka, že by rozhodně měly přidat  "miss uklízečka"  a  "miss pradlena".


Vzrušenou debatu u stolu nečekaně ukončil můj (jindy ne příliš romantický) manžel:

"Mamka je náš "MYS DOBRÝCH NADĚJÍ" a jezte nebo vám to vystydne.


No řekněte, nejsou milí ?

Posledni komentare
05.06.2007 22:17:10: Netřeba se dlouze rozepisovat. Optimistko, Vaše stránky jsou pohlazením po duši. Pro čtenáře Vašich ...
04.06.2007 12:42:30: Milý čtenáři, co odepsat na tak krásný a hřejivý vzkaz. Snad jen DĚKUJI !
01.06.2007 00:29:04: Vážená "optimistko" (ne, to by spíš mohlo vyznít až hanlivě vté dnešní době, kdy se člověk víc sty...

             PÁTEČNÍ  DOPOLEDNE

Také se vám někdy zdá, že se svět okolo vás zbláznil? Mně ano. Právě dnes dopoledne.

Lidé namísto toho, aby se radovali z krásného slunečného konce týdne, tak se na sebe mračí,  nadávají a všelijak na sebe narážejí.


 - Starší paní v poloprázdné tramvaji (směrem k mladíkovi, který si stoupl ke dveřím): "To je hrozný, stoupne si takhle a jenom překáží. Ti dnešní mladí...."

 - Muž ve středních letech (na adresu stařenky, která si spletla služební vůz s normální tramvají a marně se snažila nastoupit) : "Hele, tady asi někdo neumí číst !"

 - Pokladní v samoobsluze (na uštvanou maminku ve frontě s plačícím kojencem v náručí): "Nemůžete si to dítě uklidnit, prosím vás, tady se nedá pracovat."

 - Prodavačka v prodejně zeleniny (ke starému pánovi s hůlkou) :"Jestli nemáte drobný, tak si budete muset jít rozměnit naproti do masny. Já nejsem žádná banka,"


Bylo těch drobných "příhod" hodně a pomalu na mě začal padat smutek. Chtělo se mi na všechny ty škarohlídy zavolat: "Co blázníte, lidi, buďte trochu velkorysí a mějte přece trochu pochopení!" Copak nevíte, že každá zloba, zamračení nebo nadávka se vám vrátí jako bumerang?"


A potom, k dovršení všeho, jsem ho potkala - KLUKA.  Kluka, před kterým se třese celá škola včetně učitelů a školníka. Kluka, se kterým i moje děti mají neustále problémy a bojí se ho. Kluka, kterému se raději vyhnete velkým obloukem. Zjevně byl "za školou."


V té chvíli to byl poslední člověk, se kterým jsem měla chuť se potkat. Už, už jsem chtěla přejít na druhou stranu ulice, ale potom mě něco napadlo: Usmála jsem se na něj a jako první jsem kývla na pozdrav. (Už se trochu známe - nejednou jsem kvůli němu byla ve škole v ředitelně). Kluk se zarazil a potom se to stalo: Jeho věčně zakaboněný obličej se začal vyjasňovat a na tváři se mu objevilo něco jako úsměv. Připojil se ke mně a začali jsme si trochu povídat.

Najednou se zastavil, ukázal na rozkvetlou magnolii a potom ten "postrach okolí" řekl: "Hele, paní, to je ale krása, co ?"


V tu chvíli se mi ulevilo. Ono to s námi lidmi přece jenom nebude tak zlé. Nic není tak hrozné, jak to na první pohled vypadá a mnohdy stačí jen maličko, aby vše bylo úplně jiné. V tomto případě stačil jeden úsměv navíc.


Tak se mějte všichni moc krásně a ...... "ÚSMĚV PROSÍM !"



                                                                                            Vaše Optimistka

 

 

 

                   Ahoj lidičky,

asi si spousta z vás klade otázku, kampak se ta Optimistka poděla a proč nepíše a "jak se jí vlastně žije" ?


Vím, přes měsíc jsem se neozvala.  Nejdřív jsem se hodně učila (dělala jsem přijímačky na vysokou školu. Sice mě nevzali, ale příští rok to zkusím zase :-) ), potom jsem měla spoustu úkolů, povinností, vyřizování, zařizování apod. a také jsem si trošku udělala prázdniny od počítače. Ne nadarmo se říká, že:


"Člověk občas musí být chvíli sám, aby potom mohl být dlouho se všemi."


Takže, jsem si trochu odpočinula, nabrala síly a jsem tu opět celá pro vás.


Také se mi nahromadila strašná spousta nejrůznějších vzkazů, e-mailů, pozdravů ... Opravdu není v mých silách na všechny hned odpovědět, ale fakt se snažím :-) . Kdyby se Vám některým zdálo, že jsem na Vás zapomněla nebo jsem někde Váš vzkaz "zašantročila" :-), připoměnte se mi prosím a já to dám do pořádku.


Mějte se všichni pohodově, užívejte si sluníčka a ahoj.

 



                                                                                                         Optimistka

Posledni komentare
04.06.2007 15:06:07: No,my bychom si asi nerozumněli,jsem pesymistka na entou!Ale máš tady super informce,jinak se měj kr...

              O  NIČEM

Odmalička mě maminka učila, že "co se doma uvaří, to se má doma také sníst" a důrazně nám dětem kladla na srdce, abychom nikde nepovídaly o tom, co řekla maminka, co si tatínek myslí, jaké vtipy (většinou politické) si vypravujeme a kterým vtipům se smějeme, nebo kolik peněz stál ten maminčin nový kabát.


Jednak to byla ochrana před klevetivými sousedkami a ještě klevetivějšími příbuznými, ale také proto, že tehdejší doba příliš nepřála jakémukoli svobodnému vyjadřování myšlenek, názorů a postojů.


Právě na to všechno jsem si vzpomněla dnes ráno v tramvaji, když jsem nechtěně vyslechla rozhovor dvou postarších žen. Bylo naprosto zjevné že jedná se snaží zjistit co nejvíce informací o té druhé a druhá se tomu velice šikovně brání. Asi k tomu měla dobrý důvod.


 První: "Tak co, Mařenko, jak se ti vede?"

 Druhá: "To víš, tak i tak."

 První: "A co děti? Slyšela jsem, že vašeho Milana vyhodili z práce?"

 Druhá: "Ále, však to znáš, člověk se musí pořád otáčet, pořád je co dělat."

 První: "Jo, jo, to je pravda. Dneska je všechno tak drahý... Oblečení, jídlo,

            bydlení...  Mimochodem, kolik vy platíte nájem tam u vás na sídlišti?"

 Druhá: "No, levné to není, ale zase nám teď pěkně spravili balkóny a venkovní

            omítky."

 První: "To máš pravdu, Mařenko, peníze jen tečou. Sotva skončily Vánoce a

           Velikonoce, už aby člověk zase šetřil na dovolenou. Kampak se vlastně letos

           chystáte? Na chalupu ? Nebo někam dál? K moři ?

 Druhá: "Ještě nevíme. Však ono se něco naskytne. Také záleží na počasí.

            Letos si to počasí dělá co chce, že ?"


Ne, nebudu tu popisovat celý ten dlouhý rozhovor plný kličkování, uhýbání a hry na schovávanou. Jisté je, že ta druhá paní ten "výslech" ustála a první dáma, aniž by cokoliv zjistila, nakonec s kyselým obličejem vystoupila.


Nemám tyhle prázdné a povrchní hovory ráda. U nás doma jim říkáme "nebude-li pršet - nezmoknem". Povídá se, povídá se a celkem nic nového a objevného se neřekne.

Ono je přece jenom lepší popovídat si s lidmi, před kterými můžeme být sami sebou a nemusíme nic předstírat.


Přeji vám, aby ve vašem životě bylo takových lidí "k popvídání" co nejvíc.


Mějte se krásně. A kdyby něco ....., tak nic. :-)

 



                                                                Vaše Optimistka



                      "40"

Až donedávna jsem se blížící se "čtyřicítkou" (nepatřím k těm, které svůj věk tají) vůbec  nezabývala. Bylo to pro mě jen číslo v kalendáři a koneckonců, člověk je přece tak starý (nebo mladý?), jak se cítí. Já se cítím na 20 a hotovo.


Jenže mé okolí to zřejmě vnímá jinak a v poslední době se začali ozývat hlasy od příbuzných, známých a "kamarádů":


 - Tak už budeš mít taky 40 ?

 - To víš, holka, nemládneme.

 - Jo, jo, půlku života už máš za sebou.

 - Jak to tvoje "významné jubileum" oslavíme ?

 - Neuvažovala jsi o změně účesu ? (nosím dlouhé vlasy sepnuté do ohonu)

 - Měla by sis pořídit kostýmek. (fakt ho ještě nemám a asi mít nebudu)

 - Ty chceš TEĎ začít studovat ??!!

 - Nemysli si, už máš svoje léta.

 - Tobě vlastně už "potáhne" na 50 !

 - To už se nehodí k tvému věku.

 - Měla by ses trochu usadit.

 - atd, atd...


Proč všechny ty lidičky kolem mě to číslo "40" tak straší ?


Myslím si, že nás ani tolik nelekají přibývající vrásky, kila nebo dioptrie. To, co nás doopravdy děsí je jakási nevratnost a neopakovatelnost našeho života. Takové to "UŽ NIKDY".


 - Už nikdy nebudu těhotná (i když ... :-) )

 - Už nikdy nebudu mít vlasy dlouhé až po pás.

 - Už nikdy nezažiju vzrušení z první pusy.

 - Už nikdy nepojedu na školní výlet (leda jako dospělý dozor)

 - Už nikdy nebudu o Vánocích tajně chodit kolem zamčených dveří pokoje a

   snažit se klíčovou dírkou zahlédnout Ježíška.

 - Už nikdy nebudu mít velikost oblečení číslo 38

 - Už nikdy nepojedu k babičce na prázdniny

 - atd, atd...


Chápu, že některé z nás to může rozesmutnit. Ale to, že něco končí, ještě neznamená, že něco nemůže začít.   V Hugo napsal:


"40 roků je stáří mladosti, padesátka je zase mladost stáří."


Tedy vzhůru k mladosti !


Jsou tři možnosti, jak se k tomu "stáří" postavíme. (všimli jste si jak mám ráda

seznamy a výčty?) Takže:


1) Obrátíme se k minulosti. Budeme nostalgicky vzpomínat na své první lásky, 

    začneme sledovat romantické telenovely, číst "červenou knihovnu", kupovat

    krém proti vráskám po kilech a žít jenom vzpomínkami na ztracené mládí.


2) Nebo se připravíme na budoucnost. Koupíme si pohodlné bačkory,

    začneme v televizi sledovat pořady pro seniory, zapíšeme se do pořadníku na

    umístění do domova důchodců a budeme plánovat, co budeme dělat v důchodu.

    Pro jistotu se přestaneme zajímat o vše nové, protože už to "nemá cenu".


3) A pak je tu třetí možnost. Ta je nejlepší. Začneme žít teď hned, v přítomném

    okamžiku, bez ohledu na čísla v rodném listě.


Já osobně budu dělat toto: (měla bych ty výčty omezit :-) )


 - studovat vysokou školu (tedy pokud příští měsíc udělám přijímací zkoušky)

 - budu víc sportovat

 - konečně si udělám autoškolu

 - zajdeme si s manželem častěji do kina

 - koupím si barevnější oblečení a šedou vyženu ze svého šatníku

 - budu si víc zpívat

 - naučím se dělat vitráže

 - budu s dětmi víc chodit na hřiště a bude mi jedno, co si o mně myslí druzí

 - přestanu se odbývat

 - zase začnu jezdit na kole (mám je k těm "čtyřicátinám" slíbené jako dárek)

 - prostě zkusím dělat to, co jsem zatím pořád odkládala a hlavně budu


"žít v přítomnosti, protože minulost je už nenávratně pryč

a budoucnost mi ještě nepatří."


Mějte se všichni pohodově, žijte tak, jak chcete a podle svého nejlepšího svědomí.



                                                                      Vaše Optimistka

Posledni komentare
15.04.2007 21:41:31: Jéééééésmiley, s tím kostýmkem to mě rozesmálo. Je mi 24, končím vejšku, čeká mě první zaměstnání, cho...
   

SVATÝ  POKOJ



Bylo to jedno z těch perných odpolední. Děti se po návratu ze školy předháněly, které z nich mě dříve, dokonaleji a nadobro odrovná.


K mým utýraným uším doléhaly nejrůznější výkřiky, žádosti, prosby a naléhavé otázky.



 - "Mamíí, on mně bere LEGO !!"

 - "Mamko, posloucháš mě?"

 - "Nemám na zítřek věci do tělocviku."

 - "Míšovi, se utrhlo ucho !! Uááá !!"

 - "Zítra nepoteče voda."

 - "Mamííí, on mě mlátí !"

 - "Jé, tady leze velikej pavouk !"

 - "Došel toaletní papír !!!"

 - "Mamko, co je to ultrazvuk ?"

 - "Hele, mami  "viděl" se píše s "Y" , že jo ?"


Když už tohle "týrání" nebylo snesitelné, neudržela jsem se a křikla:


"TICHO ! Buď budete mluvit jeden po druhém, nebo mi dejte "svatý pokoj" !!"


Na nepatrný zlomek vteřiny opravdu nastalo ticho, které vzápětí narušil tenký hlásek mé nejmladší:


"Já bych taky chtěla "svatý pokoj". Měla bych v něm postel, televizi a domeček pro panenky."


Vzdávám to !


Mějte se krásně a buďte v pohodě.

 


                                                                                            Vaše Optimistka

 

 


PRAVÁ  KAMARÁDKA


Čekala jsem minulý týden před školou, abych vyzvedla syna z vyučování a nechtěně jsem vyslechla rozhovor dvou malých školaček. Nevím o čem se dohadovaly, ale jedna z nich ukončila hovor slovy: " A stejně nechci abys byla moje kamarádka, protože nemáš dlouhý vlasy a neumíš zpívat! " "No a co?", nedala se druhá, "stejně si najdu lepší kamarádku, která na mě bude hodná a bude mít lepší "Bárbíny" než ty!"


Musela jsem se pousmát. Uplyne ještě spousta času, než těmto holčičkám dojde, že pravá kamarádka není ta nejhezčí, nejšikovnější nebo ta, která má nejvíc panenek.


A jaká je vlastně opravdová kamarádka ?


Někde jsem četla, že by měla mít 5P: - poradí

                                                         - potěší

                                                                                                          - přijede

                                                                                                          - posoudí

                                                                                                          - pomůže


Mám už mnoho let jednu kamarádku a po těch 25 letech přátelství bych ještě přidala toto:


 - Kamarádce můžete kdykoliv zavolat a říct: "Mám depku." A ona vám vždy řekne: "Neboj,   

   bude líp."

 - Podporuje vás při všech vašich zálibách, ať už je to sbírání kamenů nebo háčkování.

 - Ví o vás víc, než váš manžel (přítel, partner)

 - Ví o vás všechno a přesto s vámi i nadále kamarádí

 - Je to první člověk, kterému se svěříte, že jste zase "v tom"

 - Pošle vám SMSku, že vyšel váš oblíbený časopis.

 - Bere vážně vaše sny a touhy

 - Snese vaše děti

 - Neodsuzuje vás za to, že jste příšerná matka, protože se cítí úplně stejně jako vy.

 - K narozeninám vám nikdy nekoupí něco "praktického do domácnosti", ale něco, co

   potěší vaše tělo i duši (čokoládové bonbony, dobrou knihu nebo pěnu do koupele)

 - Pláče s vámi když pláčete a směje se, když se smějete vy.

 - Sbírá pro vás dietní recepty, když vás "chytne" žlučník

 - Jde s vámi do cukrárny a dá si tam s vámi zmrzlinový pohár, přestože právě drží dietu.

 - Ví, které barvy máte ráda.

 - Ví, které knížky máte ráda.

 - Pamatuje si narozeniny všech vašich dětí.

 - Dokáže se usmívat, i když k ní přijedete nečekaně s celou svojí rodinou

 - Když k vám chce přijít na návštěvu ona, nemusíte gruntovat celý byt (tak jak to obyčejně¨

   děláte, když má přijít na návštěvu tchyně.

 - Když jste spolu, cítíte se obě na 18 let a někdy se tak obě i chováte.

 - Popláče si s vámi u romantického filmu.

 - Když ležíte v nemocnici, přinese vám hromadu časopisů a dobrou náladu.

 - Neposuzuje, neodsuzuje a nesnaží se vás přetvořit k obrazu svému.

 - Modlí se za vás, když jste v průšvihu.

 - atd...


 O přátelství bylo napsáno mnoho citátů a úvah. Mně nejvíc utkvěl v paměti tento:


Přátelství je jako strom.

Když příjde silná bouře,

jen ten strom s opravdu hlubokými kořeny

zůstane pevně stát.

Tak pevně, abychom se mohli o něj opřít,

obejmout ho a říct  DĚKUJI.

 


Přeji vám, aby ve vašem životě bylo co nejvíc takových přátelství.


                                                                                         Vaše Optimistka

 

                  STAROSTI



Dostala jsem dnes SMS-ku od kamarádky: "Okamžitě hoď na ty svoje stránky něco optimistického, nebo se utopím v pesimismu."


Neumím psát na zakázku, ale protože se jedná o nejlepší kamarádku, udělám výjimku a napíšu něco o ..... starostech (pokus o vtip  )


Znáte to: onemocní  dítě, nepříjemný telefonát, hádka s pubertálním synem, obálka s modrým pruhem ve schránce, protivná sousedka nebo obyčejný "den blbec". A už na vás vykukují z každého rohu.....STAROSTI.


Každý s nimi bojuje jinak. Někdo se vzteká, někdo sní 1/2 kg čokolády, jiný pláče nebo si dá skleničku něčeho tvrdšího, jiný se zase potřebuje někomu svěřit.


Já osobně (nedivte se, i optimistky mají občas starosti) vše řeším uklízením. Koneckonců, zpívá se přece: "dělání, dělání, všechny smutky zahání" .


Tuhle jsem se pustila do úklidu knihovny. Už nevím, co mě trápilo, ale asi to nebylo nic vážného. Knihovnu uklízím ráda. Vždycky v ní něco zajímavého najdu. Něco, co jsem použila jako záložku do knihy.

Už jsem takhle našla: - padesátikorunu (to bylo fajn)

                                        - ztracený dopis Ježíškovi

                                        - prošlou pozvánku na očkování

                                        - recept na svatební koláčky

                                        - účtenku z dávno zrušeného OVObaru (škoda ho)

                                        - můj pokus o portrét mé první lásky


Tentokrát na mě z jedné knížky vykouklo něco jiného.


Vida, nějaký seznam ! A hodně dlouhý.

Začala jsem číst položku po položce.

Hned pod číslem jedna na mě křičela písmenka: "NIKDO MĚ NECHCE A NIKDY SE NEVDÁM !!!"

Na druhém místě stálo : "pololetní písemka z fyziky" a opět několik vykřičníků.

A tak to pokračovalo přes: "s kým budu tancovat na plese ?" až po "konečně se objednat k zubaři".


Celkem slušně dlouhý seznam nejrůznějších starostí, obav, nepříjemností, nejistot a kdoví čeho.


Ahááá, už si vzpomínám. Kdysi jsem četla jednu knihu, která radila, jak bojovat se starostmi. Měla jsem si podle ní všechny své strachy sepsat a seznam někde uložit. (v mém případě jsem ho uložila opravdu důkladně) Po čase jsem si měla seznam znovu projít a zjistit, jestli mi všechny tyto věci ještě pořád komplikují život a jestli už náhodou není všechno jinak.


Jak jsem tak seděla uprostřed hromady knih s tím seznamem "starostí" v ruce, musela jsem se usmát a dát té knize za pravdu.


ČAS  VYŘEŠÍ  SPOUSTU  VĚCÍ  !


To, s čím jsem si tenkrát tolik lámala hlavu, už je dnes po 20ti letech dávno pryč. Mimochodem ten seznam jsem našla založený v dívčím románu od Stanislava Rudolfa. Asi proto tam zůstal tak dlouho neobjevený.


No a co z toho plyne? Já říkám : "Máte starosti? Hoďte to na papír a vyčkejte. Však ono to vždycky nějak dopadne. "


Milí lidé, přeji vám, abyste těch starostí měli co nejmíň a ......... mějte se pohodově.



                                                                                                 Vaše Optimistka

PORUČÍME  VĚTRU  DEŠTI II. (podruhé)


Na začátek malá hádanka. Na obrázku je:


a) kvetoucí třešeň

b) zasněžený strom




Nebudu vás napínat, správné odpovědi jsou obě dvě. Je to zasněžená kvetoucí třešeň.


Vzpomínáte na to, jak jsem nedávno psala o mém "čarování" s počasím ? O tom, že v okamžiku, kdy si vezmu deštník, nevezmu deštník, uklidím zimní oblečení, vyrazím do přírody bez bundy, apod., tak v tom samém okamžiku se počasí zblázní a já moknu, mrznu nebo trpím horkem v zimní bundě ?


Je to tu zase.


Protože se jaro už skoro 14 dní předvádělo v celé své kráse, moje obezřetnost polevila. Nechala jsem se obelstít kvetoucími třešněmi, zlatým deštěm, narcisy, primulemi, tulipány, jaterníky a lidmi v krátkých rukávech. Takže jsem to riskla a už nadobro sklidila všechny zimní věci. Vyprala jsem zimní čepice a rukavice a sněhule jsem uložila do těžko přístupných úložných prostor.


Výsledek ? Sněží, sněží a prý sněžit bude.


Ale už vím, co udělám. Nachystám na odpoledne dětem sáňky, aby si ještě naposledy zasáňkovaly a hned bude zase jaro. A když ne, tak aspoň zítra (21.3.) podle kalendáře.


Mějte se všichni pohodově a mějte teplo aspoň v duši, když už je kolem zase zima.



                                                                                        Vaše Optimistka

Posledni komentare
18.08.2016 15:14:54: www.dedra-katalogy.cz Dedra
1  
2  
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments