Stránky jedné optimistky

Jak se žije optimistce

15.4.2007



                      "40"

Až donedávna jsem se blížící se "čtyřicítkou" (nepatřím k těm, které svůj věk tají) vůbec  nezabývala. Bylo to pro mě jen číslo v kalendáři a koneckonců, člověk je přece tak starý (nebo mladý?), jak se cítí. Já se cítím na 20 a hotovo.


Jenže mé okolí to zřejmě vnímá jinak a v poslední době se začali ozývat hlasy od příbuzných, známých a "kamarádů":


 - Tak už budeš mít taky 40 ?

 - To víš, holka, nemládneme.

 - Jo, jo, půlku života už máš za sebou.

 - Jak to tvoje "významné jubileum" oslavíme ?

 - Neuvažovala jsi o změně účesu ? (nosím dlouhé vlasy sepnuté do ohonu)

 - Měla by sis pořídit kostýmek. (fakt ho ještě nemám a asi mít nebudu)

 - Ty chceš TEĎ začít studovat ??!!

 - Nemysli si, už máš svoje léta.

 - Tobě vlastně už "potáhne" na 50 !

 - To už se nehodí k tvému věku.

 - Měla by ses trochu usadit.

 - atd, atd...


Proč všechny ty lidičky kolem mě to číslo "40" tak straší ?


Myslím si, že nás ani tolik nelekají přibývající vrásky, kila nebo dioptrie. To, co nás doopravdy děsí je jakási nevratnost a neopakovatelnost našeho života. Takové to "UŽ NIKDY".


 - Už nikdy nebudu těhotná (i když ... :-) )

 - Už nikdy nebudu mít vlasy dlouhé až po pás.

 - Už nikdy nezažiju vzrušení z první pusy.

 - Už nikdy nepojedu na školní výlet (leda jako dospělý dozor)

 - Už nikdy nebudu o Vánocích tajně chodit kolem zamčených dveří pokoje a

   snažit se klíčovou dírkou zahlédnout Ježíška.

 - Už nikdy nebudu mít velikost oblečení číslo 38

 - Už nikdy nepojedu k babičce na prázdniny

 - atd, atd...


Chápu, že některé z nás to může rozesmutnit. Ale to, že něco končí, ještě neznamená, že něco nemůže začít.   V Hugo napsal:


"40 roků je stáří mladosti, padesátka je zase mladost stáří."


Tedy vzhůru k mladosti !


Jsou tři možnosti, jak se k tomu "stáří" postavíme. (všimli jste si jak mám ráda

seznamy a výčty?) Takže:


1) Obrátíme se k minulosti. Budeme nostalgicky vzpomínat na své první lásky, 

    začneme sledovat romantické telenovely, číst "červenou knihovnu", kupovat

    krém proti vráskám po kilech a žít jenom vzpomínkami na ztracené mládí.


2) Nebo se připravíme na budoucnost. Koupíme si pohodlné bačkory,

    začneme v televizi sledovat pořady pro seniory, zapíšeme se do pořadníku na

    umístění do domova důchodců a budeme plánovat, co budeme dělat v důchodu.

    Pro jistotu se přestaneme zajímat o vše nové, protože už to "nemá cenu".


3) A pak je tu třetí možnost. Ta je nejlepší. Začneme žít teď hned, v přítomném

    okamžiku, bez ohledu na čísla v rodném listě.


Já osobně budu dělat toto: (měla bych ty výčty omezit :-) )


 - studovat vysokou školu (tedy pokud příští měsíc udělám přijímací zkoušky)

 - budu víc sportovat

 - konečně si udělám autoškolu

 - zajdeme si s manželem častěji do kina

 - koupím si barevnější oblečení a šedou vyženu ze svého šatníku

 - budu si víc zpívat

 - naučím se dělat vitráže

 - budu s dětmi víc chodit na hřiště a bude mi jedno, co si o mně myslí druzí

 - přestanu se odbývat

 - zase začnu jezdit na kole (mám je k těm "čtyřicátinám" slíbené jako dárek)

 - prostě zkusím dělat to, co jsem zatím pořád odkládala a hlavně budu


"žít v přítomnosti, protože minulost je už nenávratně pryč

a budoucnost mi ještě nepatří."


Mějte se všichni pohodově, žijte tak, jak chcete a podle svého nejlepšího svědomí.



                                                                      Vaše Optimistka

Poslední komentáře
15.04.2007 21:41:31: Jéééééésmiley, s tím kostýmkem to mě rozesmálo. Je mi 24, končím vejšku, čeká mě první zaměstnání, cho...
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments