Stránky jedné optimistky

Jak se žije optimistce

3.4.2007

   

SVATÝ  POKOJ



Bylo to jedno z těch perných odpolední. Děti se po návratu ze školy předháněly, které z nich mě dříve, dokonaleji a nadobro odrovná.


K mým utýraným uším doléhaly nejrůznější výkřiky, žádosti, prosby a naléhavé otázky.



 - "Mamíí, on mně bere LEGO !!"

 - "Mamko, posloucháš mě?"

 - "Nemám na zítřek věci do tělocviku."

 - "Míšovi, se utrhlo ucho !! Uááá !!"

 - "Zítra nepoteče voda."

 - "Mamííí, on mě mlátí !"

 - "Jé, tady leze velikej pavouk !"

 - "Došel toaletní papír !!!"

 - "Mamko, co je to ultrazvuk ?"

 - "Hele, mami  "viděl" se píše s "Y" , že jo ?"


Když už tohle "týrání" nebylo snesitelné, neudržela jsem se a křikla:


"TICHO ! Buď budete mluvit jeden po druhém, nebo mi dejte "svatý pokoj" !!"


Na nepatrný zlomek vteřiny opravdu nastalo ticho, které vzápětí narušil tenký hlásek mé nejmladší:


"Já bych taky chtěla "svatý pokoj". Měla bych v něm postel, televizi a domeček pro panenky."


Vzdávám to !


Mějte se krásně a buďte v pohodě.

 


                                                                                            Vaše Optimistka

 

 

Žádné komentáře
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments