Stránky jedné optimistky

Jak se žije optimistce

9.6.2007

     
KUTILKY

Ano, čtete správně. Ne, "kutilové", ale my - holky šikovné. My odvážné opravářky, instalatérky, malířky pokojů, tapetářky, pokladačky koberců, zednice a bytové designerky. (Muži, nebojte se, nejsem nějaká šílená feministka, jen chci upozornit na jistou rozdílnost v přístupu žen a mužů ke kutilství).


Dejme tomu, že si chci pověsit obrázek na zeď. Prostě vezmu hřebík, kladivo, zatluču, pověsím, kochám se. Tečka.

Ne tak muži. Pro lepší přehlednost můžeme "mužské kutilství" rozdělit do těchto fází:


1. fáze - NADŠENÍ

Do této fáze spadá přesné vyměření a zaměření místa pro obrázek a výběr správného hřebíčku, který musí mít přesnou délku, tloušťku a pevnost.

Následuje hledání kladiva: "Kdo si pořád půjčuje moje kladivo?" (mlčím, ani nedutám)

Při hledání kladiva muži obvykle najdou něco, co už dlouho postrádali: "Jé, tenhle měřák už jsem tak dlouho hledal..." "A tady to..., víš na co to je?", ozývají se nadšené výkřiky.


Nastává  2.fáze - OBJEVOVÁNÍ

Muž se začíná zamilovaně probírat svým nářádím a objevovat dávno zapomenuté věci.

Dříve nebo později muž objeví něco, co je potřeba neprodleně spravit, upravit, poskládat, srovnat, použít: "Hele, tady to těsnění jsem taky hledal, to bych mohl zároveň spravit i ten kapající vodovod".


Je tu  3. fáze - ODHODLÁNÍ

Muž úplně zapomene na původní záměr (totiž pověsit obrázek) a začne spravovat kapající vodovodní kohoutek. Je samosebou nutné uzavřít hlavní uzávěr vody a nadchází


4. fáze - ZOUFALSTVÍ (manželčina, samozřejmě, protože nemůže vařit, prát, umývat nádobí nebo splachovat záchod)

Během krátké chvilky nastane


5. fáze - "A KUŠ! TO JSEM NECHTĚL!"

Abych to vysvětlila. Tuto větu často používal můj tatínek. Byla vyjádřením toho, že se něco utrhlo, ulomilo, strhalo, zničilo, či jinak nepovedlo.


A je tu  6. fáze - OPUŠTĚNÍ

Muž se rychlé obléká a odchází do specializovaného obchodu shánět zničenou součástku, naprosto nezbytnou ke zdárnému dokončení opravy.

A nyní, milé dámy, nastává okamžik pro nás, pro "kutilky". Tedy


7. fáze - DOKONČOVACÍ,

kdy naprosto bez problémů a vlastními silami dokončíme všechny opravy, uklidíme nářadí, uvaříme si kávu a čekáme na manžela, který se po 3 až 4 hodinách vrací z nákupu v Bauhausu a s plesajícím srdcem si v tašce nese zbrusu nové nářadí, nebo "úžasný malý svěráček" Samozřejmě už dávno zapomněl, že doma zanechal domácnost ve stavu ne nepodobném "výbuchu atomovky".


Ptala jsem se nedávno manžela, jestli si připadá jako kutil. Zamyslel se a řekl: "Ani ne, spíš jako záchranář."


A měl pravdu. Ruku na srdce. milé dámy, ani nám - kutilkám se vždy ne všechno povede na 100%. A tehdy přichází chvíle pro naše zachránce a rytíře (udatně šermující šroubovákem) nebo kovboje (s kladivem a kleštěmi zavěšenými "proklatě nízko"), kteří nás bez řečí zachrání a my je za to obdivujeme a máme rády.


Mějte se všichni pohodově



                                                                            Vaše Optimistka

Žádné komentáře
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments