Stránky jedné optimistky

Modlitby, víra, myšlenky

19.

CHVÁLA  POHÁDEK


V pohádkách dívky svou láskou vysvobozují prince, zakleté do všelijakých zvířat, obludných medvědů a tygrů, aniž vědí, že z nich budou princi.


A chlapeček příjme od dědečka kameny jako kameny a neví, že z nich bude zlato, až později to pozná.


Tak posílá Pán i do naší blízkosti medvědy a vlky, aby se skrze naši lásku proměnili v prince, dává ná m do rukou těžké kamení, ostré jako škvára, podává nám trní.


Ale my je odmítáme příjmout, nechytíme trny holou rukou a ono nerozkvete do krásné růže a nevzhledný kámen se nepromění ve zlato, ani medvědi a vlci v prince, protože je nemilujeme.


A tak mysleme stále na lásku, že je všechno, že je první a poslední, že je na začátku, uprostřed i na konci naší cesty, že je tolik zapotřebí nechat se uchvátit Kristem - Láskou, stát se náměsičníky Lásky, kteří s jistotou chodí po římsách světa, provazolezci lásky nad městy, bez sítí, lidmi, kteří s jasnozřivou jistotou dělají něco, co nikdo kolem nechápe, jen Ježíš, a chválí je za to...


 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments