Stránky jedné optimistky

Modlitby, víra, myšlenky

41.

  

    TŘI  STROMY



Jer. 29,11-13 : "Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mně budete dotazovat celým svým srdcem."


Byly jednou tři stromy, které rostly v lese vedle sebe. Byly to dobří přátelé a jako dobří přátelé si spolu hodně povídali. A stejně jako většina přátel byly i ony každý jiný, i když vyrostly na stejném místě a všechny byly skoro stejně vysoké.


První strom miloval všechno krásné. Druhý strom miloval dobrodružství a třetí miloval Boha.


Jednoho dne si tedy stromy povídaly, čím budou, až budou velké.


"Až budu velký, chtěl bych, aby ze mě byla vyřezávaná truhlice plná jiskřivých šperků," říká první strom.
Druhý strom měl myšlenky úplně jinde. "Až budu velký, chtěl bych být pevnou lodí," povídá
"S velkým objevitelem jako kapitánem budeme objevovat nové země."
Třetí strom mezitím krčil větvemi.
"Já bych nechtěl, aby ze mě něco dělali," řekl. "
Já bych chtěl pořád stát tady a každý rok vyrůst kousek výš.
Chtěl bych být největším stromem lesa. A když se na mě potom lidé podívají,
uvidí, že ukazuji směrem k Bohu.
"

Po mnoha letech přišli do lesa tři dřevorubci.
"KONEČNĚ!" zvolat první strom, když ho objal první dřevorubec.
"Už brzy se mi splní můj sen a bude ze mě klenotnice."
"SKVĚLÉ!" vykřikl druhý strom, když ho objal druhý dřevorubec.
"Můj sen, že ze mě bude zaoceánská loď, se začíná plnit!"
"JÉ, PROSÍM NE!" volal třetí strom, když ho objat třetí dřevorubec.
"Teď už nebudu moct lidem ukazovat k Bohu!"

Dřevorubci skáceli všechny tři stromy. Pro dva z nich vypadala budoucnost velmi slibně.
Netrvalo však dlouho a všechny tři musely své sny pohřbít.
Místo aby z prvního stromu vyřezali krásnou klenotnici, udělali z něho obyčejné jesle pro zvířata.
Z druhého stromu neudělali plachetnici, ale obyčejný rybářský člun.
A třetí strom - z něho neudělali vůbec nic.
Rozřezali ho na trámy, které nechali ležet pod stříškou na zahradě jednoho tesaře...

Život šel dál. Roky míjely. Tři stromy se postupně naučily žít s tím, že se jejich sny nikdy nenaplní.
Jedné chladné zimní noci se rázem změnil život prvního stromu.
Narodilo se miminko - žádné obyčejné miminko.
Zpívali mu andělé. Přišli se mu poklonit pastýři, později i králové.
Asi dokážete odhadnout, kam maminka dítě položila - jesle sloužily jako kolébka.
Když strom pochopil, co se stalo, měl ohromnou radost.
"
Tak přece se moje sny naplnily! Není ve mně zlato a drahokamy, a přece je ve mně největší poklad na světě!
"

Léta plynula dále, celkem asi třicet a konečně se jednoho dne změnil i život druhého stromu.
Bylo to uprostřed moře za prudké bouře. Foukal silný vítr a vlny byly tak vysoké, že se člun málem potopil.
A potom se stalo něco neuvěřitelného. Jeden z mužů, kteří byli v člunu, se zvedl a poručil větru a vlnám:
"Tiše, umlkni!" A hned byl klid.
Když druhý strom pochopil, co se stalo, i on z toho měl nesmírnou radost.
"Tak přece se moje sny vyplnily!" řekl si. "Nevozil jsem sice velkého objevitele neznámích zemí, ale samého Stvořitele nebe a země."

Zanedlouho se změnil také život třetího stromu.
Přišel tesař a odnesl ho. K jeho zděšení z něho však neudělali nic krásného a dokonce ani nic užitečného.
Místo toho z něho vytesali hrubý dřevěný kříž.
"To je přece takový kříž, na kterém vojáci popravují zločince," pomyslel si otřesený strom.
A skutečně ho také odnesli na popraviště. Tam na jednom pahorku k němu přibili jednoho odsouzence k smti.
Asi to byl nejhorší den v životě stromu, nebýt jednoho: Ten muž, který tam v hrozných útrapách visel, nebyl obyčejný zločinec, který by si zasloužil trest za své zločiny.
Byl to nevinný Ježíš Kristus - Boží Syn, který umíral za hříchy celého světa.

Když třetí strom poznal, o co jde, jeho srdce zářilo štěštím:
"Tak přece se moje přání splnilo," řekl si, "nebude ze mě sice nejvyšší strom v lese, ale ode dneška budu jako kříž Ježíše Krista vždy ukazovat lidem cestu k Bohu".



Ne vždy víme, jaké má Bůh s námi úmysly. Mnohdy se ti nezdá, že věci jdou podle tvých představ, ale věz, že Bůh má pro tebe plán. Pokud vložíš svou důvěru na Boha, On ti dá velké dary. Každý z těch tří stromu získali to, po čem toužili, jenom ne cestou, kterou si představovali. Můžeme ale vědět, že Jeho cesty nejsou naše cesty, ale ty Jeho jsou vždy ty nejlepší.

 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments