Stránky jedné optimistky

*****NOVINKY*****

V této rubrice najdete všechny novinky, které budou na těchto stránkách postupně přibývat.

To proto, abyste je nemuseli složitě a zdlouhavě vyhledávat.




JAK  ČEKÁ  ČEKANKA ?

(věnováno jednomu ještě nenarozenému miminku)




 Čeká tiše, čeká odevzdaně,
 skoro se ztrácí ve vysoké trávě.
 Čeká trpělivě, čeká s pokorou,
 čeká modře, čeká s důvěrou.


                                         Statečně roste na krajích cest,
                                         snaží se druhým pro radost kvést.
                                         Laskavě zdraví lidi netečné
                                         a tajně doufá, že nekvete zbytečně.


                                         Na co čeká? To nikdo neví.
                                         Když se jí zeptám, tak mi neodpoví.
                                         Jen se tak mirně usměje,
                                         a z jejího úsměvu září naděje.


JSEM  ZPĚT (aneb o rovnováze)


Moji milí lidé, dlouho, předlouho jsem tu nebyla. Ale opět jse ms i potřebovala udělat trochu přestávku (spíš prázdniny :-) ). Ptáte se: Proč ?

Přemýšlela jsem, jak vám to vysvětlit a potom jsem si vzpomněla ne jednu malou příhodu z minulých dní.


Stalo se to jedno ráno, když jsem čekala na tramvaj. Choulila jsem se do kabátu a byla mi zima. Přestože pár dní předtím už to vypadalo, že je konečně jaro (a ti otužilejší už chodili ve svetrech), tak ten den rtuť teploměru ukazovala dokonce pár stupňů pod nulou.

Při tom čekání jsem nechtěně vyslechla rozhovor dvou vysokoškoláků z blízkých kolejí.


První (pesimista): "To je hrozný, už zase mrzne. Už to vypadalo, že bude jaro a teplo a teď tohle."
Druhý (optimista): "Co se divíš? Aby se mohlo oteplit, tak se přece nejdřív musí ochladit a být zima, ne?"


Nejdřív jsem se té "logice" v duchu pousmála, ale potom jsem si uvědomila, že ten druhý student měl vlastně pravdu.
Přemýšlela jsem, kde všude tohle "moudro" platí. A přišla jsem na následující:


- musíme mít nejdřív trochu hlad, abychom mohli lépe vychutnat chuť jídla
- musíme občas pocítit samotu, abychom dokázali lépe ocenit přátelství
- musíme občas zažít trochu smutku, abychom potom lépe prožívali radost
- musíme se občas trochu namáhat, abychom si dokonaleji odpočinuli
- aby mohl být příliv, musí mu nejdříve předcházet odliv
- abychom mohli stoupat, musíme občas klesnout
- aby bylo světlo, musí být nejprve tma

.

.

.

příkladů by se našla spousta. A jak to souvisí se mnou ? Prostě jsem cítila, že je na čase být chvíli sama, abych tu mohla být zase dál s vámi se všemi.


Mějte se krásně, jarně, pohodově



vaše Optimistka

Posledni komentare
01.04.2008 10:29:17: Optimistko my tvoji čtenáři zase asi musíme na internetu přečíst spoustu nicneříkajících stránek,aby...

KDO  JSI  ?


Jsi pro mě hádanka,

občas tě nepochopím,

pomoz mi, ať netápu

                                        a ať ti porozumím.


                                         Jsi hořký med,

                                       jsi smutný smích,

                                       jsi horký led,

                                       jsi černý sníh.


                                       Jsi hvězdný den,

                                        jsi slunečná noc,

                                       jsi bezesný sen,

                                        jsi bezmocná moc.


                                        Jsi kratičká věčnost,

                                        jsi blízká dálava,

                                        jsi krutá něžnost,

                                        jsi deštivá Sahara.


                                       Jsi malá záhada

                                         s velkým otazníkem,

                                        má nejistá jistota

                                         s malým vykřičníkem.

 

Posledni komentare
04.02.2008 18:19:39: Ráda odpovím: Je určena všem lidem kolem nás,mužům i ženám, kteří (třeba i po mnoha společně prožitý...
04.02.2008 16:59:37: Mám správný pocit, že je to muž? Chápu, že to je hodně soukromé a nemusím mít odpověď. Mějte se hezk...
















Stačí tak málo


Stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Stačí se třeba jenom na někoho usmát.
Usmát se na něčí duši...
Stačí, aby se duše usmála na duši, aby duše podepřela jinou duši...
Úsměvem.
Slovem.
Jednou větou, větou v pravou chvíli...
Nenápadně, třeba bezděčně.

Stačí, aby duše duši podepřela vědomím bezpečí, pomoci, jistoty.
Stačí, aby duše podepřela duši láskou...
Stačí tak málo a stane se tak mnoho...

Stačí tak málo.
Stačívá tak málo.
A jeden svět se nerozplyne.
Jedna pevnina - celá jedna pevnina - se nepotopí...
Jeden život, který se už už potápěl, se nepotopí...
Někdo možná čeká teď na náš úsměv.
Na naši blízkost.
Naše slovo.
Čeká - a my si ani neuvědomujeme, že čeká. Neuvědomujeme si, že stačí tak málo a stane se tak mnoho...

Někdo čeká - někdo možná čeká.
Dnes.
Zítra...
V tuto chvíli...
Čeká?
Dočká se?



(podle M.Petišky)



         POHNOUT  SKÁLOU



Jeden muž poklidně spal ve svém srubu, když náhle tuto místnost zalilo světlo a objevil se Spasitel. Hospodin řekl, že má pro něj práci a ukázal mu obrovskou skálu, která stála naproti jeho srubu. Hospodin mu řekl, že jeho úkolem bude tlačit vší silou tu skálu, kterou vidí naproti.

Muž to dělal den za dnem. Po mnoho let se namáhal od slunka do slunka, jeho paže, vztyčené proti studenému, masivnímu povrchu nepohnutelné skály, tlačily ze všech sil. Každý večer se ten muž vracel do svého vychladlého srubu bolavý a unavený, s pocitem, že zase uplynul den, kdy pracoval zbytečně.


Od chvíle, kdy tento muž začal projevovat známky zmalomyslnění, věčný oponent - satan se rozhodl vstoupit do tohoto obrazu tím, že vsune do mysli tomuto unavenému muži následující názor: "Po dlouhou dobu jsi tlačil tuto skálu a nepohnul jsi ji ani o kousek. Proč by ses na tom měl zničit ? Nikdy se ti nepodaří tuto skálu odsunout." A tím vytvořil v muži pocit, že tento úkol je nesplnitelný a že on je ten kdo neobstál. Tyto myšlenky ho zmalomyslněly a vzaly mu všechnu sílu.

"Proč bych se měl na tom zničit ?" pomyslel si. "Pouze tomu věnuji svůj čas, dám tomu minimální úsilí a to bude úplně stačit." Tak si to naplánoval až přišel den, kdy se rozhodl to předložit Bohu na modlitbách a odevzdá mu i svoji zatíženou mysl se všemi problémy.

"Bože", řekl. "Pracoval jsem dlouho namáhavě v tvých službách, vložil jsem všechny své síly do práce, kterou jsi mi uložil. Ano, a po tom dlouhém čase se mi nepodařilo pohnout s tou skálou ani o půl milimetru. Co jsem dělal špatně ? Proč jsem neuspěl ?

Hospodin odpověděl soucitně. "Milý příteli, když jsem tě požádal, abys mi sloužil a ty jsi to přijal, řekl jsem ti, že tvůj úkol je tlačit tu skálu vší svoji silou, což jsi vykonal. Nikdy jsem ale nezmínil, že bych chtěl, abys s ní pohnul. Tvůj úkol byl tlačit skálu. A nyní přicházíš ke mně, jsi na konci svých sil a myslíš si, že jsi neuspěl. Ale je to skutečně tak ? Podívej se na sebe. Tvé paže jsou silné, narostly ti svaly, jsi mnohem silnější. Máš statnou postavu, tvé ruce nesou známky těžké práce od soustavného tlaku a tvoje nohy jsou pevné. Díky stálému protitlaku, kterému jsi musel čelit, jsi strašně moc vyrostl a tvoje schopnosti nyní mnohem převyšují to, co jsi tehdy znal. S tou skálou jsi nepohnul. Ale tvé povolání spočívalo v tom, abys byl poslušný a tlačil skálu, aby sis tím cvičil svoji víru a důvěru v moji moudrost," řekl Bůh. A v tom jsi uspěl. Já pohnu tou skálou.

Hrací stroj 


 Uvidíte a uslyšíte jak se míčky odrážejí od různých části stroje a přitom hrají krásnou melodii. Tento hrací stroj vznikl ve spolupráci mezi Hudební konzervatoři a Strojní fakultou univerzity v státě Iowa, USA. 97% součastí hracího stroje dodala firma John Deere, která vyrábí obrovské stroje na zemní práce a firma Equipment of Bancroft v Iowe, která vyrábí zavlažovací zařízení Irrigation pro zemědělství. Týmu pracovníků z obou firem to trvalo 13.029 hodín,než byl stroj spuštěný a naladěný tak,  jak ho teď uslyšíte vy.




       ANDĚLÉ



Potkali jste už někdy anděla ? Já ano. A ne jednou. V poslední době se s nimi potkávám skoro pořád.


Začalo to těsně před Vánocemi, kdy mi jeden (asi ten strážný) zachránil život. Chcete tu historku slyšet? Tak poslouchejte (vlastně čtěte).


Pár dnů před Štědrým dnem jsem procházela jedním obchodem. Má dvě patra a já jsem se zrovna nacházela v přízemí. Jen jsem tak pomaloučku chodila a rozhlížela se a najednou , z ničeho nic, jsem nemohla udělat už ani krok. Prostě to nešlo. Něco mi v tom velice intenzivně bránilo. Bylo to, jako by mě někdo držel za nohu. Takže jsem ten jeden jediný krok neudělala. A to bylo moc dobře, protože právě v příští vteřině, do míst, kde bych se po tom krůčku ocitla, spadl z prvního patra obrovský, těžký balík se zbožím. No, spadl... nějaká prodavačka, asi už hodně unavená předvánočním shonem, si chtěla zkrátit cestu po schodech a ten obrovský balík jednoduše shodila z galerie 1. patra do přízemí.


Řeknu vám, nestačila jsem se ani leknout. To až mnohem později mi došlo, že mohlo být na světě o jednu optimistku míň. Tak jsem tomu andělovi, který mě držel za nohu, pěkně poděkovala a slíbila mu, že o téhle příhodě napíšu.


Ale znáte to - do toho přišly Vánoce, spousta práce, starostí, nejrůznější nemoci dětí atd. Prostě jsem se k psaní nedostala. Jenže andělé se začali sami připomínat.


Prvního (skleněného) jsem dostala od kamarádky jako dárek pod stromeček. Další se mi připomněl také ve formě dárku - DVD s filmem "Město andělů". Jiný na mě vykoukl z příběhu v knížcem kterou jsem namátkou otevřela. Dalšího mi "jen tak pro radost" namalovala dcera. Poslední se mi připomenul citátem, který na mě zasvítil z monitoru počítače:


"Všichni jsme andělé s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout."


A mě v té chvíli napadla jedna věc.  Že kromě andělů, kteří nad námi bdí a které nevidíme, je kolem nás spousta dalších andělů, se kterými se denodenně setkáváme, s těmi z masa a kostí, kteří mají konkrétní tvář i jméno. Berou na sebe nejrůznější podoby:


 - podobu kamarádky, která při vás stojí v dobrém i ve zlém

 - podobu bezdomovce, který ( jako jediný ) vám pomůže na nohy a přivolá pomoc, když si zvrtnete kotník a zůstanete bezmocně ležet na chodníku (ano, i to se mi přihodilo :-) )

 - podobu člověka, který už jen svým pozdravem a úsměvem prozáří váš nepříliš povedený den

 - podobu sousedky, která se nabídne, že vám pohlídá dítě

 - podobu lékaře, který pro vaše dítě udělá víc, než by musel a než hradí zdravotní pojišťovna

 - podobu člověka, který vám řekne pravé slovo v pravý čas...


Příkladů je spousta. Aby však člověk anděly viděl, musí se pořádně dívat nejen očima, ale i srdcem.


Ale pozor, i ostatní potřebují anděly - nás. I my se musíme snažit, abychom pro druhé byly anděly. Není to vůbec těžké. Také my můžeme být druhým prospěšní:


 - pochvalou

 - úsměvem

 - vlídným slovem

 - radou

 - milým vzkazem

 - nasloucháním

 - trpělivostí

 - trochou pozornosti

 - nabídkou konkretní pomoci ...


Možná se vám to zdá málo, ale někdy i maličkost (třeba i jen krůček :-) ), může druhému pomoci a nebo i změnit život.


Milí lidé, přeji vám všem v novém roce, abyste potkávali jen samé anděly a i vy sami abyste byli druhým radostí, pomocí a požehnáním.

Jen tak budeme moci létat.



                                                                                                       Vaše Optimistka



          POHLAZENÍ


Pohlaď mě dlaní 

a zavoním ti létem,

pohlaď mě slovem 

a budu ti celým světem.


Pohlaď mě očima

a já ti rozkvetu,

                                pohlaď mě květinou

                                a zabráním vlaštovkám v odletu.


                                Pohlaď mě vzpomínkou

                                a já pohnu zeměkoulí,

                                pohlaď mě dopisem

                                a už mě nic nezabolí.


                                Pohlaď mě myšlenkou

                                a zahřeješ mi duši,

                                pohlaď mě modlitbou

                                a dozvíš se to, co ostatní jen tuší.


                                Pohlaď mě písní

                                a ledovce v mém srdci začnou tát,

                                pohlaď mě úsměvem

                                a já donutím sfingu se pousmát.


                                Pohlaď mě svým horkým dechem

                                a já ti výjdu vstříc,

                                pohlaď mě třeba jen jedním prstem

                                a nebudu chtít víc.


                                Pohlaď mě svou něhou

                                a v mém srdci zazní rolničky,

                                pohlaď mě svou laskavostí

                                a už nebudu mít smutek (ani maličký).


                                Pohlaď mě svou důvěrou

                                a stanu se ti útočištěm,

                                pohlaď mě svou jednou slzou

                                a budu ti letním deštěm.


                                Pohlaď mě svým srdcem

                                a v tom mém hned začne tát,

                                pohlaď mě svou přítomností

                                a už nebudu se bát


                                Že mě nechceš pohladit ?

                                To nevadí.

                                Snad se jednou najde někdo,

                                kdo mě pohladí.



P.S. Tuhle básničku věnuji všem "Zdenkám Braunerovým" ( ony už budou vědět )




                O  UKLÍZENÍ

Tak jsem se zase jednou pustila do hloubkového úklidu. Všechny sousedky v okolí už začaly s předvánočním úklidem, takže jsem nakonec také podlehla.


Začala jsem samozřejmě tím, co dá nejvíc práce, tím co není zase až tak moc důležité, s tím, co není na první pohled vidět a s tím, co vydrží uklizené sotva půl hodiny.


Že nevíte o čem mluvím? U nás doma tomu něžně a důvěrně říkáme "ŠUPLÍČEK  BORDELNÍČEK" (citlivější duše mi prominou ten výraz, ale ze všech, které se nabízely, byl tento nejvýstižnější) a jsem přesvědčená, že podobný šuplík má snad každá domácnost.


Je v něm všechno, co se jaksi nikam nehodí, všechno nezařaditelné, neuložitelné, neukliditelné a hlavně nepostradatelné v domácnosti.


Třeba v tom našem byste našli:

 - gumičky do vlasů

 - kolíčky na prádlo

 - svíčky, sirky, zapalovače

 - provázky, drátky, špejle, lepidla, izolepy

 - korkové špunty a špunty ze šampusů

 - vypsané propisky, které čekají na náhradní náplně

 - hrací kostky i figurky z nejrůznějších stolních her

 - součástky neúplných hraček z KINDER-vajíček

 - sešívačky, děrovačky a jiné - ačky

 - vystříhané soutěžní kupóny, které stejně nikdo nikdy nikam nepošle

Je to taková "všehochuť".


Občas tam také nějaký "nepořádník" přihodí něco, co tam nepatří nebo co se dotyčnému prostě jen nechce uklízet.


A tak se postupem času obsah "bordelníčku" utěšeně rozrůstá, bobtná, kyne a všelijak pučí, až nastane chvíle, kdy se uvnitř vzpříčí nějaká ta tuba s lepidlem a celé dohromady to najednou nejde ani otevřít, ani zavřít.


Nedá se nic dělat, musí se přistoupit k úklidu. Jak už jsem řekla, je to činnost zdlouhavá, nevděčná a hlavně marná. Tyhle šuplíky se nikdy nedají úplně a natrvalo uklidit.


Při rovnání všech těch titěrných nezbytností (i zbytností :-) ) mě napadla jedna věc:

Že je totiž důležité a potřebné udělat si občas pořádek i sám v sobě.


 - uspořádat si myšlenky

 - srovnat priority

 - vymést a vyhodit všechny pocity křivdy a zloby

 - omést pavučiny z našich vztahů s druhými lidmi

 - zbavit se všeho rozbitého a nepotřebného harampádí naší duše, které nás tolik táhne k zemi a brání nám v růstu.


Já vím, dá to hodně práce a občas se nám může zdát, že je to práce marná a zbytečná, ale za pokus to stojí, ne?


Mějte se všichni krásně, pohodově a....."uklizeně"



                                                                                         Vaše Optimistka

Posledni komentare
25.12.2007 11:23:32: U nás není jeden šuplíček bordelníček, u nás jsou takové skoro všechny. :-)

O  TOBĚ


František Branislav


O tobě krásnou báseň chtěl jsem psát,

dát z křišťálu ti malé zrcadlo.

Na papír, přichystaný tolik neděl,

dnes ráno jarní slunce dopadlo.

Víc krásnějšího bych ti nepověděl. K paprskům připsal jsem jen:

Mám tě rád.

Každý den na nás útočí miliardy slov.

Umět mluvit je velký dar, Aby člověk neříkal příliš mnoho hloupostí, dal mu Bůh deset prstů a na každý prst jednu dobrou radu:


"Tvoje první slovo má být dobré,

druhé slovo má být pravdivé,

třetí slovo má být spravedlivé,

čtvrté slovo má být velkorysé,

páté slovo má být odvážné,

šesté slovo má být něžné,

sedmé slovo má utěšovat,

                                        osmým slovem máš přijímat druhého,

                                        devátým máš projevovat respekt

                                        a desátým moudrost.

                                        Pak už mlč !"



                                                      (Bruno Ferrero)

 - Nejdelší prskavka v Čechách je 250 cm dlouhá a vydržela prskat 17:48 minut. Má průměr 1,4 cm a pochází z dílny Družstva SLUŽBA Ostrava

 - Nejdéle uchovaný vánoční stromek měli manželé Čechovi ze Zlína. Borovice jim vydržela celý rok od 24.12.1998 - do 24.12.1999. Jehličí sice uschlo, ale neopadalo.


 - Nejstarší dochovanou vánoční kolekci vlastní paní Ladislava Kreinerová z Říčan. Kolekce pochází z r. 1938 a obsahuje lístek psaný rodiči majitelky s textem hovořícím o tom, že kolekce nemohla být použita vzhledem k příchodu hitlerovských vojsk.


 - Nejdelší vánočku upekli pekaři z pelhřímovské Adélky. Byla klasicky pletená ze 6ti pramenů a měřila 450 cm. Na její výrobu bylo spotřebováno 40kg mouky, 40 vajec, 10 kg cukru a 8 kg másla.



       OSMERO  BLAHOSLAVENSTVÍ  TROCHU  JINAK

Blahoslavení jste, když máte pochopení pro mou pomalou chůzi a roztřesené ruce, a nesykáte netrpělivě, když belhavě přecházím křižovatku, a neumím už hezky jíst.


Blahoslavení jste, kteří chápete, že se mé ucho musí namáhat, abych porozuměl, a mluvíte se mnou pomalu a zřetelně.


Blahoslavení jste, kteří vidíte, že mé oči jsou zakaleny, mé myšlenky jsou smutné, a taktně mi pomůžete, v čem právě potřebuji pomoci.


Blahoslavení jste, kteří se u mě zastavíte s přívětivým úsměvem a máte čas trochu si se mnou popovídat, a neděláte to se shovívavou ironií.


Blahoslavení jste, když mi neříkáte, že jsem starý popleta, protože pořád něco zapomínám a ztrácím.


Blahoslavení jste, kteří umíte ve mně vzbudit krásné vzpomínky na zašlé časy a trpělivě vyslechnete, když si zavzpomínám na své mládí.


Blahoslavení jste, kteří mi dáte najevo, že jsem pořád ještě člověk, že nejsem odepsán a že nejsem tak docela sám


Blahoslavení jste vy všichni, kteří mi nějak ulehčujete dni mé staroby a siroby, jež mi ještě zbývají ujít po cestě do věčného domova. Až budu doma, budu o vás vyprávět Otci.

Trochu jiný klavírista



             O ZPÍVÁNÍ




Vzpomínáte na princeznu Zpěvanku z pohádky "Byl jednou jeden král"? Tu, která byla samý trylek a smích ? Také mám jednu takovou doma - dceru.


Děti jsou různé. Některé zlobí, jiné sportují, další sbírají minerály a moje dcera .... zpívá.


Říkáte si: "Co je na tom? Zpívá přece každý." Ano, jenže ona zpívá pořád a to doslova. Zpívá, když ráno vstává, když jde do školky, ze školky (asi i ve školce), v tramvaji, v samoobsluze, ve výtahu, v čekárně u zubaře, zkouší to i při jídle (to se zlobívám), ve vaně.....no prostě všude.


Jakákoliv událost jí okamžitě poslouží jako záminka ke zpěvu:

- Prší? Hned zanotuje: "Prší, prší, jen se leje"

- Sněží? Zazpívá: "Sněží, sněží, mráz kolem běží"

- Nad jablkem se rozplývá: "Měla babka čtyři jabka".

- Upadne? Je tu přece písnička "Pec nám spadla"

- a když hraje s bratry fotbal nezapomene na "queenovskou" "We are the champions"


Někdy se stane, že její repertoár nestačí. To potom pohotově vymýšlí vlastní písničky s vlastními slovy. Co na tom, že se nerýmují, hlavní je ZPÍVAT !


Občas se pustí i do experimentování. Věděli jste například, že písnička "Holka modrooká" se kromě různých samohlásek dá zpívat i na souhlásku "R" ?

Zní to potom: "Hrlkr mrdrrkr nrsrdrvr r prtrkr"  :-)

Prostě dcera zpívá ráda, čistě, nahlas, hodně vysoko a .......pořád.


"To je přece roztomilé", řeknou si někteří z vás. Máte pravdu, jenže jak říká klasik: "Čeho je moc, toho je příliš" a mě z toho velkého množství "hudby" už občas dost bolí hlava (a uši).


Nedávno jsem měla opět jedno takové ukrutánské bolení a tak jsem dceru poprosila: "Nemohla bys prosím na chviličku, na pár minut, přestat zpívat? Víš maminku moc bolí hlava."


Dcera se na mě soucitně podívala, pohladila mě po té mé bolavé hlavě a řekla:


"Tak já ti něco zazpívám, aby už tě nebolelalala  tralala  tralalala . " :-))



Milí lidé, mějte se všichni krásně, podzimně a zkuste si někdy taky zazpívat. Třeba potichoučku.



                                                                                     Vaše Optimistka

                           Děti a dětičky


          
Pojištěné doutníky

Něco takového se může stát jen v Americe. Muž z města Charlotte v Severní Karolině si koupil balíček vzácného a velmi drahého druhu doutníků, který následně nechal pojistit, mezi jinými, i proti zničení ohněm. Do měsíce všechny doutníky vykouřil a poté od pojišťovny požadoval vyplacení pojistky s tvrzením, že o doutníky přišel při "několika drobných požárech". Pojišťovna pochopitelně odmítla penize vyplatit, odvolávajíc se na fakt, ze dotyčný muž "zkonzumoval" doutníky přirozeným způsobem - tj. kouřením. Muž pojišťovnu zažaloval... a vyhrál!

V rozsudku sice soudce přiznal, že žádost klienta pojišťovny byla poněkud neobvyklá, nicméně dal muži za pravdu v tom, že nebyla porušena smluvní pravidla. Pojišťovna souhlasila s pojištěním doutníků proti ohni a nestanovila ve smlouvě přesně, jaký je "akceptovatelný způsob" zničení doutníků ohněm. Pojišťovna byla nucena pojistku vyplatit.

Místo dlouhých soudních průtahů s odvolacím procesem se proto pojišťovna rozhodla podřídit se rozsudku a svému klientovi vyplatit částku 15 tisíc amerických dolarů.

Po proplacení šeku však celý případ nabral nečekaný průběh. Pojišťovna podala na muže trestní oznámení s podezřením ze žhářstvi, na základě kterého byl uvězněn. S použitím jeho vlastní výpovědi v předešlém procesu pojišťovna u soudu prokázala, že muž úmyslně spálil svůj pojištěný majetek, čímž se dopustil trestného činu a byl odsouzen k 24 měsícům vězení a pokutě 24 tisíc dolarů...

 



Jako voda znavenému je úsměv pro smutného.

             

SNÍH


Do srdce mi padá vločka za vločkou,

mám v něm skoro celou závěj sněhovou.


                         Neboj se a zkus mě zachránit,

                        budeš ale muset hluboký sníh přebrodit.


                         Tak přece zkus překonat ty závěje,

                          snad duše o duši se zahřeje.



P.S. Tuhle básničku věnuji všem smutným a osamělým, kteří by se rádi ohřáli.

 

Lidé jsou nerozumní, nelogičtí a soběstřední.

Přesto je miluj.


Jestliže děláš něco dobrého, lidé tě budou napadat, že máš sobecké a postranní motivy.

Přesto dělej dobré věci.


Když máš úspěch, získáš falešné přátele a opravdové nepřátele.

Přesto se snaž uspět.


To dobré, co konáš, bude už zítra zapomenuto.

Přesto dělej dobré věci.


Poctivost a upřímnost tě činí zranitelným.

Přesto usiluj o poctivost a upřímnost.


Co tě stálo léta práce, může být přes noc zničeno.

Přesto pokračuj v usilovné práci.


Lidé často potřebují pomoc, ale když jim pomůžeš, obrátí se proti tobě.

Přesto lidem pomáhej.


Dávej světu to nejlepší, co máš a dostaneš ránu do zubů.

Přesto dávej světu to nejlepší, co máš.


Nakonec uvidíš, že vše bylo vlastně mezi tebou a Bohem a ne mezi tebou a jimi.



Tato báseň visí v Dětském domově v Indii ve městě Shishu Bhavan u Kalkaty.


Její autorkou je Matka Tereza.

Pro ty, kteří už se nemůžou dočkat sněhu.

 



                     

Někteří lidé nevědí, jak je důležité, že tu jsou.

Někteří lidé nevědí, že ostatním dělá dobře, když je třeba jen vidí.

Někteří lidé nevědí, jakou útěchu přináší jejich laskavý úsměv.

Někteří lidé nevědí, jak blahodárně působí jejich přítomnost.

Někteří lidé nevědí, oč bychom bez nich byli chudší.

Někteří lidé nevědí, že jsou darem z nebes.


Věděli by to, kdybychom jim to řekli.                                (Bruno Ferrero)



                                      MÍJENÍ  II

 

                                věnováno ....... (neřeknu)



                                Míjíme se na schodech.

                                Míjíme se v obchodech.

                                                                                  Míjíme se na ulici.

                                                                                Míjíme se v tlačenici.

                                                                                Míjíme se v autobuse.

                                                                              Míjíme se v jednom kuse.


                                                                               Mám jen touhu jedinou:

                                                                              Ať se naše duše neminou. 



 Zaskákejte si s králíkem přes  ZVONEČKY


ZELNÝ  TRH






























Zelný trh najdete jenom pár kroků od Staré radnice. Když jsem byla malá, moc ráda jsem na trh chodila, protože se mi líbily všechny ty barevné slunečníky, pokřikující trhovci, voňavé stánky s ovocem, barevná telnina a vůbec všechen ten "mumraj" okolo.


Když se trochu zorientujete a přivyknete všemu tomu zmatku, zřejmě první, čeho si všimnete bude veliká kašna uprostřed náměstí. Jmenuje se Parnas. V současnosti je opečovávána, ale kdesi jsem četla, že v dávných dobách sloužila trhovcům spíše jsko odkladiště shnilého ovoce.


Teď trochu odbočím. Prostě mi to nedá, abych se s vámi nepodělila o jednu anekdotu.


Nejdříve samozřejmě v "hantecu":


Přirazí Cajzl šnelcugem na rolu z Práglu. A že má sušák, klape štatlem, esi nesplaší nejakó glgačku. Na Zelňáku špizne v Parnasu vasrůvku a už ju glgá.
De kolem štatlař a hókne mu:
" Kemo, neglgé
to, bruncnijó do teho čokli!"
Cajzl:
" Heléééééé, co povídááááš?"
Borec:
" Ále nic, glgé langzam, je to kaltnový..."


A teď hezky česky:


Přijede čech na nádraží vlakem z Prahy. A protože má velkou žízeň, prochází městem a hledá, kde by se napil. Na Zelném trhu uvidí kašnu Parnas s vodou a už ji pije.

Jde kolem městský povaleč a říká mu:

"Kamaráde, nepij to, čurají do toho psi."

Čech: "" Heléééééé, co povídááááš?"

Muž: " Ále nic, jenom abys pil pomalu, je to studený."


(Pražáci - nic ve zlým :-) )


Kašna není jedinou památkou na náměstí. Ať se podívate jakýmkoliv směrem, vždy objevíte něco zajímavého.


V horní části náměstí se nachází barokní sloup Nejsvětější Trojice od Antonína Schweigla z roku 1729. Nedaleko od něj najdeme Ditrichsteinský palác v jehož prostorách sídlí Moravské zemské muzeum.


K dalším významným stavbám na Zelném trhu patří především divadlo Reduta. Patří mezi nejstarší divadelní budovy v Evropě. Dokonce zde koncertoval i jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart.


Nelze také opomenout soubor čtyř gotickorenesančních budov, kterým se říká Malý Špalíček.


A milovníci divadla "Husa na provázku" určitě nezapomenou navštívit krásný palác Hausperských pánů z Fanálu.


Pokud se chcete virtuálně po Zelném trhu porozhlédnou tak koukněte na

ODKAZ


       KDYBYCH  BYLA ....... BYLA  BYCH...

Znáte hru "Kdybych byla ..." ? Je úplně jednoduchá. Nejsou v ní ani vítězové, ani poražení. Spíše vás přinutí trochu o sobě popřemýšlet. Je to možná jen taková hloupost, ale zkuste to a možná se o sobě dozvíte pár zajímavých věcí.



Takže malá ukázka:




Kdybych byla STROM ....................................................byla bych KAŠTAN

Kdybych byla KVĚTINA................................................byla bych ČEKANKA

Kdybych byla ZVÍŘE........................................................byla bych ŽIRAFA

Kdybych byla PTÁK.........................................................byla bych VRABEC

Kdybych byla HMYZ........................................................byla bych MOTÝL

Kdybych byla BARVA......................................................byla bych ZLATOŽLUTÁ

Kdybych byla ROČNÍ  OBDOBÍ..................................byla bych PODZIM

Kdybych byla HISTORICKÉ OBDOBÍ.......................byla bych SECESE

Kdybych byla DEN V TÝDNU.......................................byla bych NEDĚLE

Kdybych byla MĚSÍC V ROCE......................................byla bych ZÁŘÍ

Kdybych byla POČASÍ.....................................................byla bych DÉŠŤ

Kdybych byla ŽIVEL.........................................................byla bych VODA

Kdybych byla DENNÍ DOBA.........................................byla bych VEČER

Kdybych byla CHUŤ..........................................................byla bych SLANÁ

Kdybych byla TVAR..........................................................byla bych KOLEČKO

Kdybych byla KÁMEN......................................................byla bych KŘIŠŤÁL

Kdybych byla ČÁST TĚLA.............................................byla bych RUKA

Kdybych byla OBLEČENÍ................................................byla bych PONČO

Kdybych byla ŠPERK.........................................................byla bych SECESNÍ BROŽ

Kdybych byla DOPRAVNÍ PROSTĚDEK....................byla bych KOLO

Kdybych byla AUTO.........................................................byla bych VW BROUK

Kdybych byla SPORT........................................................baly bych ŠACHY

Kdybych byla NÁPOJ......................................................byla bych ČERVENÉ VÍNO

Kdybych byla SLADKOST..........................................byla bych VANILKOVÝ ROHLÍČEK

Kdybych byla JÍDLO.........................................................byla bych BRAMBORÁK

Kdybych byla PŘÍCHUŤ ZMRZLINY..........................byla bych ČOKOLÁDOVÁ

Kdybych byla DOMÁCÍ SPOTŘEBIČ..........................byla bych TOUSTOVAČ

Kdybych byla VĚC...............................................................byla bych PROPISKA

Kdybych byla DÁREK.........................................................byla bych KNIHA

Kdybych byla FILM...........................................................byla bych "ANNA A KRÁL"

Kdybych byla POSTAVA....................................byla bych AMÉLIE Z MONTMARTRU

Kdybych byla SKLADBA..................................................byla bych "PATETICKÁ"

Kdybych byla TÓNINA......................................................byla bych E MOLL

Kdybych byla TÓN............................................................byla bych A

Kdybych byla ZVUK..........................................................byla bych ZVON

Kdybych byla ČÍSLO........................................................byla bych 11

Kdybych byla PÍSMENO.................................................byla bych P

Kdybych byla MĚSTO.......................................................byla bych PRAHA

Kdybych byla STÁT..........................................................byla bych KANADA

Kdybych byla ŘEKA............................................................byla bych VYDRA

Kdybych byla MÍSTO........................................................byla bych SVATÝ KOPEČEK

Kdybych byla BUDOVA.....................................................byla bych KOSTEL

Kdybych byla POCIT...........................................................byla bych NADĚJE

Kdybych byla SLOVO..........................................................byla bych DĚKUJI !

 



Malá poznámka na konec pro všechny psychology, psychiatry a jiné psycho..., kteří náhodou čtou tento příspěvek a jsou v pokušení vyčíst z něj můj psychologický profil - vemte prosím na vědomí, že si někdy hodně vymýšlím a občas trochu  přeháním. :-))


Mějte se krásně a buďte tím, čím chcete.



                                                                                               Vaše Optimistka

1  
2  
3  
4  
5  
6  
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments