Stránky jedné optimistky

*****NOVINKY*****

21.1.2008 "Jak se žije Optimistce"



       ANDĚLÉ



Potkali jste už někdy anděla ? Já ano. A ne jednou. V poslední době se s nimi potkávám skoro pořád.


Začalo to těsně před Vánocemi, kdy mi jeden (asi ten strážný) zachránil život. Chcete tu historku slyšet? Tak poslouchejte (vlastně čtěte).


Pár dnů před Štědrým dnem jsem procházela jedním obchodem. Má dvě patra a já jsem se zrovna nacházela v přízemí. Jen jsem tak pomaloučku chodila a rozhlížela se a najednou , z ničeho nic, jsem nemohla udělat už ani krok. Prostě to nešlo. Něco mi v tom velice intenzivně bránilo. Bylo to, jako by mě někdo držel za nohu. Takže jsem ten jeden jediný krok neudělala. A to bylo moc dobře, protože právě v příští vteřině, do míst, kde bych se po tom krůčku ocitla, spadl z prvního patra obrovský, těžký balík se zbožím. No, spadl... nějaká prodavačka, asi už hodně unavená předvánočním shonem, si chtěla zkrátit cestu po schodech a ten obrovský balík jednoduše shodila z galerie 1. patra do přízemí.


Řeknu vám, nestačila jsem se ani leknout. To až mnohem později mi došlo, že mohlo být na světě o jednu optimistku míň. Tak jsem tomu andělovi, který mě držel za nohu, pěkně poděkovala a slíbila mu, že o téhle příhodě napíšu.


Ale znáte to - do toho přišly Vánoce, spousta práce, starostí, nejrůznější nemoci dětí atd. Prostě jsem se k psaní nedostala. Jenže andělé se začali sami připomínat.


Prvního (skleněného) jsem dostala od kamarádky jako dárek pod stromeček. Další se mi připomněl také ve formě dárku - DVD s filmem "Město andělů". Jiný na mě vykoukl z příběhu v knížcem kterou jsem namátkou otevřela. Dalšího mi "jen tak pro radost" namalovala dcera. Poslední se mi připomenul citátem, který na mě zasvítil z monitoru počítače:


"Všichni jsme andělé s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout."


A mě v té chvíli napadla jedna věc.  Že kromě andělů, kteří nad námi bdí a které nevidíme, je kolem nás spousta dalších andělů, se kterými se denodenně setkáváme, s těmi z masa a kostí, kteří mají konkrétní tvář i jméno. Berou na sebe nejrůznější podoby:


 - podobu kamarádky, která při vás stojí v dobrém i ve zlém

 - podobu bezdomovce, který ( jako jediný ) vám pomůže na nohy a přivolá pomoc, když si zvrtnete kotník a zůstanete bezmocně ležet na chodníku (ano, i to se mi přihodilo :-) )

 - podobu člověka, který už jen svým pozdravem a úsměvem prozáří váš nepříliš povedený den

 - podobu sousedky, která se nabídne, že vám pohlídá dítě

 - podobu lékaře, který pro vaše dítě udělá víc, než by musel a než hradí zdravotní pojišťovna

 - podobu člověka, který vám řekne pravé slovo v pravý čas...


Příkladů je spousta. Aby však člověk anděly viděl, musí se pořádně dívat nejen očima, ale i srdcem.


Ale pozor, i ostatní potřebují anděly - nás. I my se musíme snažit, abychom pro druhé byly anděly. Není to vůbec těžké. Také my můžeme být druhým prospěšní:


 - pochvalou

 - úsměvem

 - vlídným slovem

 - radou

 - milým vzkazem

 - nasloucháním

 - trpělivostí

 - trochou pozornosti

 - nabídkou konkretní pomoci ...


Možná se vám to zdá málo, ale někdy i maličkost (třeba i jen krůček :-) ), může druhému pomoci a nebo i změnit život.


Milí lidé, přeji vám všem v novém roce, abyste potkávali jen samé anděly a i vy sami abyste byli druhým radostí, pomocí a požehnáním.

Jen tak budeme moci létat.



                                                                                                       Vaše Optimistka

Žádné komentáře
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments