Stránky jedné optimistky

*****NOVINKY*****

25.5.2007 " Jak se žije optimistce"


             PÁTEČNÍ  DOPOLEDNE

Také se vám někdy zdá, že se svět okolo vás zbláznil? Mně ano. Právě dnes dopoledne.

Lidé namísto toho, aby se radovali z krásného slunečného konce týdne, tak se na sebe mračí,  nadávají a všelijak na sebe narážejí.


 - Starší paní v poloprázdné tramvaji (směrem k mladíkovi, který si stoupl ke dveřím): "To je hrozný, stoupne si takhle a jenom překáží. Ti dnešní mladí...."

 - Muž ve středních letech (na adresu stařenky, která si spletla služební vůz s normální tramvají a marně se snažila nastoupit) : "Hele, tady asi někdo neumí číst !"

 - Pokladní v samoobsluze (na uštvanou maminku ve frontě s plačícím kojencem v náručí): "Nemůžete si to dítě uklidnit, prosím vás, tady se nedá pracovat."

 - Prodavačka v prodejně zeleniny (ke starému pánovi s hůlkou) :"Jestli nemáte drobný, tak si budete muset jít rozměnit naproti do masny. Já nejsem žádná banka,"


Bylo těch drobných "příhod" hodně a pomalu na mě začal padat smutek. Chtělo se mi na všechny ty škarohlídy zavolat: "Co blázníte, lidi, buďte trochu velkorysí a mějte přece trochu pochopení!" Copak nevíte, že každá zloba, zamračení nebo nadávka se vám vrátí jako bumerang?"


A potom, k dovršení všeho, jsem ho potkala - KLUKA.  Kluka, před kterým se třese celá škola včetně učitelů a školníka. Kluka, se kterým i moje děti mají neustále problémy a bojí se ho. Kluka, kterému se raději vyhnete velkým obloukem. Zjevně byl "za školou."


V té chvíli to byl poslední člověk, se kterým jsem měla chuť se potkat. Už, už jsem chtěla přejít na druhou stranu ulice, ale potom mě něco napadlo: Usmála jsem se na něj a jako první jsem kývla na pozdrav. (Už se trochu známe - nejednou jsem kvůli němu byla ve škole v ředitelně). Kluk se zarazil a potom se to stalo: Jeho věčně zakaboněný obličej se začal vyjasňovat a na tváři se mu objevilo něco jako úsměv. Připojil se ke mně a začali jsme si trochu povídat.

Najednou se zastavil, ukázal na rozkvetlou magnolii a potom ten "postrach okolí" řekl: "Hele, paní, to je ale krása, co ?"


V tu chvíli se mi ulevilo. Ono to s námi lidmi přece jenom nebude tak zlé. Nic není tak hrozné, jak to na první pohled vypadá a mnohdy stačí jen maličko, aby vše bylo úplně jiné. V tomto případě stačil jeden úsměv navíc.


Tak se mějte všichni moc krásně a ...... "ÚSMĚV PROSÍM !"



                                                                                            Vaše Optimistka

 

 

 

Žádné komentáře
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments