Stránky jedné optimistky

*****NOVINKY*****

6.2.2007 "Jak se žije..."


MANAŽERKA  DOMÁCNOSTI

     Potkala jsem spolužačku ze základní školy. Právě jsem seděla se všemi dětmi u McDonalda a pochutnávali jsme si na Happy Meal. (Mimochodem, někde jsem četla, že Happy Meal - Šťastné jídlo, se tak jmenuje proto, že ho maminka nemusela vařit :-)).


     Byli jsme v nejlepším, když jsem ji uviděla. Blížila se k nám - štíhlá, oblečená podle poslední módy, na tváři dokonalý make-up. Chtěla jsem se v tu chvíli stát "menší a ještě menší, až budu nejmenší na celém světě". Pozdě. už nás uviděla a šine si to rovnou k našemu stolu.


     Po úvodních společenských frázích a poté, co mi vylíčila, jakou je úspěšnou manažerkou u jedné zahraniční firmy, se rozhlédla po mé hlučné směčce, upatlané od kečupu a s jistou škodolibostí v hlase se zeptala: "A co děláš ty ? "


     Nedalo mi to: "Víš, já jsem manažerka domácnosti." A aniž jsem ji pustila ke slovu, začala jsem jí barvitě líčit, co všechno patří k základním dovednostem takové manažerky.


Musí 


 -umět uvařit pro 6 lidí i přestože jsou někteří vegetariáni, mají alergii, nejí hovězí nebo prostě jen nejí zeleninu

 - zvládnout veškeré učivo v rozmezí od 1.třídy až po gymnázium

 - být dobrou ošetřovatelkou nejrůznějších zranění a pohmožděnin

 - mít chladnou hlavu a pevné nervy

 - mít fantazii

 - umět napsat referát na jakékoliv téma a to během 10-ti minut.

 - být dobrým psychologem a vyjednávačem

 - umět roztřídit a složit koš vypraných ponožek a bezchybně je přidělit jejich majitelům

 - si pamatovat si rodná čísla všech členů rodiny, a data všech svátků a narozenin.

 - být dobrá v chemii (hodí se při čištění nejrůznějších skvrn)

 - umět pomocí vteřinového lepidla slepit jakoukoliv hračku

- atd., atd...


Už si ani nevzpomínám jaké nesmysly jsem plácala.

Když jsem skončila svůj proslov, spolužačka si mě chvíli soucitně měřila od hlavy až k patám a s mírným znechucením v hlase řekla: "Ach táák ! Ty jsi v domácnosti s dětmi. A nenudíš se doma ?" Potom už se jen rychle rozloučila a odplula.


První se ozval jeden ze synů: " Kdo to byl, mamko ?"

"Ále, jedna spolužačka," mávla jsem otráveně rukou.

"To jako s tebou chodila do školy a je stejně stará jako ty?" vykulil oči druhý syn.

"Ta teda vypadala, to ty vypadáš líp a mladší," prohlásil ten nejstarší.

A moje nejmladší řekla: "Na, mamko, kousni si, já se s tebou rozdělím."

V tu chvíli uvědomila, že to co mám bych nevyměnila za nic na světě.

Mějte se všichni krásně !


                                                                                         vaše  Optimistka

 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments