Stránky jedné optimistky

*****NOVINKY*****

8.3.2007 "Jak se žije optimistce"




  NEZNÁMÝ  ZNÁMÝ


     Určitě už se vám to také stalo: Jdete si klidně po ulici a najednou se k vám blíží jakýsi člověk. Na tváři široký úsměv, někdy i doširoka rozevřená náruč. A zatímco si marně lámete hlavu, kdo to může být a vduchu probíráte všechny své známé od školky až po současnost., dotyčný už na vás chrlí všechny ty věty, které se obvykle říkají:


- "Jé, to jsem rád, že tě vidím !"

- "Co manžel (ka) ?!"

- "Co děti ?"

- "Jak je to dlouho, co jsme se neviděli ?"


A vy stále nevíte, kam dotyčného zařadit.

 

Máte dvě možnosti, jak se zachovat:


a) ani mrknutím oka nedáte najevo, že tápete a pustíte se na tenký led. Začnete společensky přikyvovat hlavou, sem tam řeknete nicneříkající větu, se kterou nemůžete "narazit".

Sice celou situaci "ustojíte", ale následně vám stejně bude vrtat hlavou, s kým jste si to tak "báječně potlachali".


b) nebo pokorně a pravdivě přiznáte: "Promiň (te), ale jsem úplně mimo a nevím, kdo jsi (jste) a kam tě (vás) zařadit.


Já osobně se kloním spíše k druhé variantě. Bylo to poté, co jsem z okénka tramvaje laškovně zamávala na jakéhosi mladíka v domnění, že jeho zářivé úsměvy a zuřivé mávání patří mně. Jak se později ukázalo, že jeho pozornost patřila za mnou stojícím dvěma slečnám, které se na můj účet bavily ještě dalších pět stanic.


Takže jsem pro "pravdu".

Stejně bych v tomto "oboru" nikdy nedosáhla takové dokonalosti, jako jeden můj bývalý šéf. Byl vedoucím oční optiky a denně za ním proudily davy "známých" v domnění, že pokud je obslouží přímo pan vedoucí, budou obslouženi rychleji a kvalitněji,

Byl to pro mě vždy velký zážitek sledovat, jak bravurně kličkuje, žertuje, komunikuje, baví se, vyptává se, odpovídá a jinak společenskykonverzuje bez toho, že by měl sebemenší tušení koho to má před sebou.

Po jednom takovém rekordním půlhodinovém rozhovoru za mnou jednou přišel a říká: "Prosím tě, nevíš, kdo to byl ? Moc hezky se mi s ním povídalo."


Ne, takovéto "dokonalosti" asi nikdy nedosáhnu. A možná je to dobře, protože raději si povídám


                                       s někým o něčem, než s kýmsi o ničem.


Mějte se všichni krásně a ať si máte s druhými vždy o čem povídat.

 



                                                                                       Vaše Optimistka

                                     

Žádné komentáře
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments