Stránky jedné optimistky

vánoční cestování

 

ESTONSKO



Vánoce (Jöulud) patří v Estonsku mezi největší svátky.


Děti už od prvního adventní neděle dávají velkou ponožku ke krbu nebo na okenní parapet.

A päkapikk (päkk - kus dlaně pod palcem, pikk - dlouhý) neboli trpaslík stále sleduje, jak se dítě chová. Je-li hodné, tak každé ráno v oné ponožce něco je - bonbon, čokoláda, žvýkačka, menší hračka. A je-li prázdná, tak dítě rychle vzpomíná, kde den před tím zlobilo.


Nejvýznamnější den je 24. prosinec - ryze rodinný, ulice měst málem vymřou. Jedinou výjimkou je návštěva kostela, hlavně večer. To je vlastně jediný okamžik v roce, kdy jsou kostely plné.


 Svého času byla na venkově velkým rituálem jízda na saních s pěkným koněm. Pro děti to byl zážitek na celý život. Nyní žije na venkově už málo lidí a když jedou, tak autem. Koně už nejsou.


Když přijedou zpět domů, tak usednou ke slavnostnímu stolu. Podávají se obyčejná jídla - jelítka, brambory a vepřové - vše pečené. K tomu kyselé zelí velmi pomalu vařené s tlustým vepřovým a v poměru 50:50 s čerstvým zelím. Otec rodiny postaví na stůl pivo (kdysi vlastní výroby, dnes obyčejně už jen z pivovaru), jen zřídkakdy trochu vodky, pro děti jsou kali (nápoj podobný pivu, ale bez alkoholu, něco jak ruský kvas) anebo nějaký džus, obyčejně domácí výroby z lesních jahod. Na stole jsou brusinky, salát z marinovaných tykví, z hub, slaných okurek atd.


Dárky v Estonsku nosí Jöuluvan neboli Vánoční děda. Táhne s sebou velký vak všemožných dárků pro hodné děti i hodné dospělé, což mu pomáhají dovézt trpaslíci a sobi z dalekého Severu, kteří obyčejně vyčkávají venku. Dárky dostávají jen skutečně hodné děti, které před tím musí něco zazpívat, zatančit, nebo odříkat básničku.


Po nadílce se pokračuje jednak v hodování, ale také všemožnými hrami, legrací, prohlížením a srovnáváním dárků a podobně. Často až daleko za půlnoc.

 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments