Stránky jedné optimistky

vánoční texty


Prosím, pojďte dál a posaďte se.

 Zanechme na chviličku toho věčného

shánění, shonu a nervozity.

Zastavme se  a staňme se  na okamžik

zase dětmi, které se těší na VÁNOCE

Přesto, že žijeme ve světě, ve kterém měníme hodnoty slov i činů tak, aby jak slova, tak činy vyhovovaly, zapadaly do mozaiky našich programů — tj. přesněji našich těch kterých ideologií, těch kterých hospodářských situací, plánů, výhledů, záměrů, prostě kdy říkáme a tiskneme všechno, jen jak se nám to hodí — zbyla tu jedna instituce v civilizovaném světě, jedno údobíčko, kdy se nám v mysli vynoří pojem "lidi dobré vůle".
A v tom je zbytek naděje na lepší svět.
Filosofie vystavěná na lásce bližního k bližnímu trvá několik tisíc let.
Prošla mnohýma rukama.
Špinavýma rukama lidí zlé vůle, kteří ji překrucovali, vulgarizovali, ale ona, ta základní myšlenka — už všechno přežila.
Člověk nemusí být křesťan, stačí být než člověk — aby při vzpomínce na bezbranné a chudé nemluvně v jeslích kdesi v chlévě — aby se nezamyslil.
Aby se nerozpomněl, že ten človíček se narodil na útěku před brutální mocí. Na útěku před blbostí — rodnou sestrou moci.
A že všechny krásné a lidské věci, myšlenky, kumšt, svoboda, se musí skrývat před mocí, že se rodí na útěku, ale že se nepřestanou rodit — protože se rodí z lásky.
Když řekneme lidstvo, lidi — co máme na mysli? Koho vidíme?
Vlastně to, co jsme viděli, svoje rodiče — sourozence — příbuzné — svůj národ -svoji rasu. Svou barvu — atd.
Přiznejme si, že vidíte bílé lidi, že nevidíte — odstíny — necítíte pachy — vždyť jeden druhému smrdíme.
A přece říkáme lidstvo — že můžou žít spokojeně — je to rozumné. Tak mluví rozum.
A všude to slyšíme, čteme — a teď přijde zrada rozumu: Válčí se, bouří se, rozkazuje se, nařizuje se, dovoluje se, cenzuruje se — a píše se:
Na jednom konci světa noviny píšou — včera padlo 100 vlastenců a bylo likvidováno 100 agresorů (čísla jsou namátková, můžete si dosadit větší, nebo menší, jste-li nenapravitelní optimisté).
Na druhém konci světa čtete, že bylo likvidováno 100 vzbouřenců a padlo sto našich chrabrých.
Háček je v tom, že co jsme na jednom konci světa likvidovali co agresory, na druhém konci jsme oplakali co naše chrabré bojovníky. Zatímco na druhém konci likvidovaní vzbouřenci jsou vlastně vlastenci a naši chrabří jsou agresoři.
Nikde však nečtete, že 200 mladých lidí se pobilo, připravilo o život.
Válka začala, protože to velel rozum.Tentýž rozum, který nám rozumným velí chtít lepší život všude a pro všechny.
A najednou na všech koncích světa z nás dělají blbce.
V tomto století, které si s falešnou pýchou říká materialistické — kdy víme pozitině, že láska není hmota, a kdy nevíme, co je hmota.
Láska — to nejdůležitější v životě, nepodléhá přitažlivosti zemské. Rodná sestra svobody, štít, který uchránil pokolení lidí dobré vůle, že zachrání svět.
Bez lidí dobré vůle by život byl než nákladné a nebezpečné dobrodružství.
Tak tedy Pokoj lidem dobré vůle.

Tužkou připsáno:
Mé dcerce se narodila dcerka. Při trošce štěstí a dobré životosprávě má čáku na to, aby ve svých 32 letech mohla oslavit Silvestra r. 2000. Bude-li ještě Silvestr, nebo kde slavit.

 






VESMÍR  PRO  JEDINOU  HVĚZDU

 

V našem pokoji bylo tak těsno,

že rodiče co chvíli pro útěchu

hrávali s nábytkem

škatule batule hejbejte se

ale starý ušák a šicí stroj

zůstali pokaždé beznadějně

stát uprostřed.

To pak maminka jako šachový velmistr

celé dny nosila v hlavě

tu rozehranou partii

A v duchu stokrát táhla

babylónskou věží knihovny

proti černému koni klavíru.

Navzdory všem pravidlům hry

pokaždé o vánocích

vtrhl do pokoje smrček

rozpažil větve mezi postelemi

a pak ním sypal rovnou na polštář

jehličí a takovou vůni lesa a svíček,

že jsme se všichni trochu vznášeli

a trochu si připadali vymyšlení.

Na hlavě držel zlatou hvězdu,

jaké andělíčci lepí večer

marmeládou na nebe

a ráno je zas nahází zpátky do kádí

a jdou spát.

Bylo jasné, že to je dárek od nich.

Vždyť celý náš pokoj byl vesmír

právě tak pro jedinou hvězdu.

Vánoce jsou časem, kdy teskníme po domově — dokonce i když jsme doma.
                                                                                                                Jimmy Cannon

Ten kdo nemá vánoce v srdci, je nikdy nenajde pod stromečkem.
                                                                                                                                       Carol Nelson


Stačí mávnout vánoční kouzelnou hůlkou nad tímto světem, a spatříte, že všechno je jemnější a mnohem krásnější.
                                                                                                                          Norman Vincent Peale


Vánoce, děti, to není jen datum. Je to stav mysli.
                                                                                                                                     Mary Ellen Chase


Nikdy si nedělej starosti s velikostí vánočního stromku. V očích dětí je vždy vysoký přes 30 stop.  
                                                                                                                                     Larry Wilde




Věřím ve Vánoce

Daniel Roselle



O Vánocích věřím všemu, čemu věří děti.


Věřím jako anglické děti, že cesmína v okně

ochrání naše domovy před zlými silami.


Věřím jako švýcarské děti, že dotknete-li se protěže,

zaplanete láskou.


Věřím jako italské děti, že Befana není ošklivá loutka,

ale dobrá víla, která každého potěší.


Věřím jako řecké děti, že mince schovaná v bochníku

čerstvě upečeného chleba přinese štěstí tomu,

kdo ji najde.


Věřím jako německé děti, že pohled na vánoční stromeček

překoná nepřátelství mezi dospělými.


Věřím jako francouzské děti, že čočka namočená a zasazená

do misky vzbudí naději ve všech, kdo už ji ztratili.


Věřím jako holandské děti, že oblohou přeletí kůň

Sleipner a přinese na zem radost.


Věřím jako švédské děti, že příjde Jultomte a přinese

dárečky bohatým i chudým.


Věřím jako finské děti, že večírek na svatého Štěpána

rozptýlí všechen smutek.


Věřím jako dánské děti, že hudba orchestru hrajícího na

věži kostela dá věšem lidem sílu.


Věřím jako bulharské děti, že jiskry z kmene vánočního

stromku zahřejí lidskou duši.


Věřím jako americké děti, že vánoční pohlednice

upevňují přátelství.


Věřím se všemi dětmi, že bude na zemi mír.



Co se andělovi nelíbilo

 


Bruno Ferrero


Zatímco Josef s Marií putovali do Betléma, jeden z andělů svolal všechna zvířata, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě pomáhat Svaté rodině.

Jako první se samozřejmě hlásil lev: "Jen král je hoden sloužit Králi světa," zavrčel. ,,Já se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl k Ježíškovi jen přiblížit, roztrhám!" ,,Jsi příliš hrubý," odmítl ho anděl.

Andělovi se k nohám ihned začala lísat liška. Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: "Nejvhodnější jsem přece já. Každého rána pro Božího syna ukradnu nejlepší med a mléko. A Marie s Josefem se se mnou také budou mít dobře. Každý den jim přinesu mlaďoučkou slepici." "Ty jsi příliš nepoctivá," namítl anděl.

Po těch slovech před andělem roztáhl svůj nádherný ocas páv. Zamával mu peřím duhových barev před očima a prohlásil: "Se mnou se i obyčejná stáj změní v královský palác, který by jim záviděl i Šalomoun!" "Ty jsi zase moc pyšný," mínil anděl.

Zvířata předstupovala před anděla jedno po druhém a vychvalovala své největší přednosti. Marně. Andělovi se nezamlouvalo ani jedno z nich. Ale všiml si osla a vola. Pracovali na poli u vesničana, který bydlel poblíž betlémské stáje.

Anděl na ně zavolal: "A co můžete nabídnout vy?" "Nic," odpověděl osel a sklopil skromně dlouhé uši. "My jsme se nenaučili ničemu - jenom pokoře a trpělivosti. Všechno ostatní nám přinese jenom rány holí." Vůl však nesměle namítl, aniž by vzhlédl od země: "Ale čas od času bychom mohli odhánět mouchy dlouhým ocasem." Konečně se anděl spokojeně usmál: "Právě vás jsem potřeboval!"

 

   VÁNOČNÍ  DÁRKY

Vybrat dárek je mnohdy problém. Ale nejen to. Problémem může být i dar přijmout. Dary jsou totiž jakýmsi druhem řeči. Způsob, kterým někomu cosi dáváme, něco vyjadřuje: jsou to slova proměněná v čin.


A jak je to s dary o Vánocích?

O Vánocích existují
jak dary z povinnosti („Co by si o mně pomyslel?“),
tak dary vyžadované („Ukaž mi svou lásku!“),
dále dary, jakožto výměnný obchod („Jsou naše vzájemné dary stejně hodnotné?“)
a dary z vypočítavosti (ty jsou vánoční variantou úplatku).
Také existují dary, které mají reprezentovat dárce bez ohledu na pocity obdarovaného („Podívejte se, co jsem mu dal! Jak jsem dobrý!“).
A konečně existují i dárky, které jsou projevem lásky - tedy dělením se a sdílením toho, co nás těší a co přináší užitek.


Dary jsou zviditelněním vztahů, které mezi dárci a obdarovanými panují. Dary samy ale vztahy netvoří!


Dárek není jen věc, která má určitou hodnotu. Dárek je především osobní poselství, které říká „mám tě rád“. A něco takového se penězi vyjádřit nedá. V dárku totiž dáváme sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom o Vánocích měli zažít.


zdroj: www.vira.cz

 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments