Stránky jedné optimistky

velikonoční symboly



                 BERÁNEK

Je jedním z nejstarších a nejčastěji užívaných křesťanských symbolů. U židů byly ovce symbolem Izraelity jako člena "Božího stáda", o něž se stará jejich Pastýř - židovský Bůh.


V křesťanské církvi beránek představuje ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista, který byl jako nevinný , čistý a poslušný beránek obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a od smrti.


Podobně jako u Izraelitů byl beránek i u křesťanů jedním z tradičních velikonočních pokrmů. V našich zemích jehněčí pečeni v 19. stol. vystřídal beránek upečený z těsta.



              KŘÍŽ

Symbol kříže je mnohem starší než křesťanství. Ve starověkých náboženstvích vyjadřoval kříž sepjetí člověka, přírody a nebeských sil a vzájemné propojení božského a lidského světa.


Kříž je nejdůležitějším symbolem křesťanství, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním na kříži.


Je mnoho podob kříže, které byly ovlivněny historickým vývojem:

kříž antonínský - ve tvaru T, používaný Římany

kříž egyptský - ve tvaru T, opatřený nahoře očkem

kříž latinský - svislé rameno je delší ( klasický křesťanský kříž)

kříž řecký - ramena mají stejnou délku

kříž ondřejský - ramena šikmo zkřížená

kříž pravoslavný - tři příčná žebra, z nich dolní je nejdelší



                          VEJCE

Už od pohanských dob je vejce symbolem nového života, plodnosti, úrodnosti a vzkříšení.


Zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel a při kterém se vejce jíst nesměla.


Běžnou součástí křesťanských Velikonoc se vajíčka stala v průběhu 13. stol. Psvěcená vejce byla zpočátku určena jako dar duchovním. Ti je prý snad zdobili a omalovávali a na Boží hod velikonoční je po skončení bohoslužeb rozdávali dětem.


V našich zemích pochází první zmínka o velikonočních vejcích ze 14. stol. Velikonoční vajíčka byla čím dál více oblíbenější a začala se vyrábět i z trvanlivějších materiálů (např. z porcelánu).


Ve 2. pol. 19. stol. se stále častěji začala v cukrárnách objevovat čokoládová vajíčka, která jsou dodnes oblíbeným velikonočním dárkem v mnoha zemích světa.



                POMLÁZKA

V předkřesťanských dobách se šlehání mladými zelenými proutky připisoval magický "omlazující" účinek. Odtud zřejmě pochází i název: pomlázka - pomladit, omladit.


V našich zemích patří "chození s pomlázkou" k nejstarším velikonočním obyčejům. Už ve 14. stol. se o něm zmiňuje pražský kazatel Konrád Waldhauser.


Pomlázkou se označuje nejen nástroj určený ke šlehání (spletený z různého počtu vrbových proutků), ale i výsledek koledování (vejce, čokoláda, dárečky...).



                    MAZANEC

Mazanec je nejstarší české obřadní pečivo. Má tvar chlebového bochníku, aby připomínal "Boží dárek".



Před pečením se mazance nařezávají křížem v připomínku ukřižování Ježíše.


Vždy na Boží hod velikonoční se světí spolu s ostatními pokrmy.



   VELIKONOČNÍ  SVÍCE  -  PAŠKÁL

Kult světla byl nedílnou součástí většiny náboženství dávno před vznikem křesťanství. Ve Starém Zákoně je světlo spojováno se životem.


Velikonoce jsou spjaty s paškálem - velikonoční svící, která je znamením vzkříšeného Krista.


I dnes se, stejně jako kdysi, paškál vnáší v průvodu do setmělého kostela. Doprovází ho trojí zvolání: "Světlo Kristovo !", na něž věřící odpovídají: "Sláva Tobě Pane." Velikonoční svíce je po celou dobu umístěna v kostele na dobře viditelném místě blízko ambonu - pultíku, odkud se hlásá evangelium (radostná zvěst), "světlo světa".



      VELIKONOČNÍ  ZAJÍČEK

Patří k nejmladším symbolům velikonočních svátků. Přesto je velmi rozšířený ve většině zemí


Své místo má zajíc v mnoha náboženstvích a mytologiích - řecké, egyptské, čínské, kde symbolizuje štěstí, plynoucí čas, krátkost života.


Lidé dlouho věřili, že zajíc nikdy nespí. Věčně bdící zajíc byl někdy brán jako symbol věčného života a zmrtvýchvstání. O Velikonocích tak byl ztotožňován s obrazem vzkříšeného Krista, který "přemohl spánek smrti a vystoupil z hrobu do věčného života."


Symbol velikonočního zajíčka náš národ převzal z Německa. Zde byl zvyk obdarovávat děti vajíčky od velikonočního zajíce zaznamenán už ve 2. pol. 17. stol.


Legenda o zajíci, který snáší v poli o jarních svátcích barevná vajíčka a poděluje jimi hodné děti, okouzlila Evropu i zámoří.


            JIDÁŠE

Obřadní pečivo, které se peklo na Zelený čtvrtek a Velký pátek Připravovalo se z kynutého těsta a mělo podobu vdolku nebo tvar stočeného provazu, připomínajícího oprátku, na které se oběsil Jidáš po zradě Ježíše.


Jidáše se jedly pokapané medem.

 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments