Stránky jedné optimistky

Z Brna

"Brno je zlatá loď..."

Přemýšlela jsem, co je Brno typické a pak mi nevědomky napověděl jeden člověk z Čech. Řekl: "No jo,brňáci, vy máte tu svoji "šalinu". Takže bude řeč o tramvajích (šalinách) a taky trochu o "hantecu" (typickém brněnském nářečí).

Víte vůbec, jak asi vznikl ten prapodivný název? Existují tři různé verze.

 

1. V jednom německém časopise se na začátku století údajně objevila zpráva, že jakýsi průvodčí jménem Schaler byl v tramvaji okraden. Vinou tiskařského šotka tehdy došlo k záměně jména průvodčího s tramvají. Od té doby prý jezdíme v Brně v šalinách.

 

2. V hantýrce vzniká mnoho novotvarů a jeden z nich, i když dosti vzdáleně, by tu šalinu mohl připomínat. Tramvaj = Städtische Strassenbahn = zkomoleně šalina.

 

3. "Když byla v roce 1900 v Brně zahájena tramvajová doprava, obdržela na její provozování koncesi Rakouská spojená elektrická společnost Österreichisch Union - Elektrizitats -Gesellschaft). Složením koncovky německého slova elektrische (elektrický proud) a počeštěného anglického slova line (dráha, linka), vznikl tvar scheline a tento upraven do české podoby přinesl název našeho nejslavnějšího veřejného brněnského dopravního prostředku - šaliny.

 

Vtip v brněnském "hantecu":

Leží borec na glajzách vod šaliny z Řečkan do Šrajbecu a cháluje gyňál. Maže kolem

druhé kalósek a hlásí: "Co tam děláš na tech glajzách?"

     "Chcu ufachčit sebevraždu - nechat se přejet šalinó."

     "A proč cháluješ ten gyňál?"

     "To abych nezakalil než ta šalina pojede."

 

Nyní překlad:

 

Muž leží na tramvajových kolejích na trase z Řečkovic do Pisárek a jí chleba. Jde kolem

jiný muž a říká: "Co tam děláš na těch kolejích?"

     "Chci spáchat sebevraždu - nechat se přejet tramvají."

     "A proč jíš ten chleba?"

     "To abych neumřel hlady, než ta tramvaj pojede."

Další taková typická záležitost v Brně. Brněnský drak se nachází v průchodu brněnské Staré radnice. Je zavěšen přímo nad hlavou procházejících. Kdy a jak se dostal do  Brna, se pořádně neví. Existuje několik verzí. Podle první přivezl vycpaného draka rytíř Albert Trut z Trutnova jako dar knížeti Oldřichovi, druhá praví, že draka dovezli za svých tažení křižáci, jiná tvrdí, že ho radnickým pánům daroval turecký sultán.

Mně se ovšem (jako správné "brňačce") stejně nejvíce líbí pověst, která se k drakovi váže:

Drak prý žil na břehu u řeky Svratky, kde měl i svoji jeskyni. Trápil a sužoval všechny obyvatele v okolí. Nikdo nevěděl jak se ho zbavit a tak radní vypsali odměnu 100 zlaťáků tomu, kdo draka zabije. Nikdo se dlouho nehlásil, až jednou přišel do města řeznický tovaryš, který chodil světem. Ten se dal slyšet, že Brno draka zbaví. Že k tomu potřebuje jen volskou kůži a nehašené vápno.Brňané mu moc nevěřili, ale přinesli všechno, co si přál. Tovaryš vycpal volskou kůži vápnem, zašil naložil na vůz a odjel k řece. Tam kůži na draka nastražil a čekal. Za nějakou chvíli drak opravdu přilezl a do kůže se pustil. Když ji celou sežral, napil se vodou ze Svratky a odpočíval. Jenže vápno mu začalo v břiše vřít, drak se nadouval, nadouval až praskl. Celé Brno se radovalo. Tovaryš dostal svou odměnu a Brňané už se nemuseli bát.

Další zajímavost z Brna.  O kole, které visí vedle krokodýla na radnici se povídá, že ho vyrobil lednický kolář Jiří Birk.

Jednou, v roce 1638 se v hostinci sešli po práci všichni kamarádi řemeslníci z Lednice na pohár vína. Začali se dohadovat, kdo je největší mistr ve svém řemesle. Každý se vytahoval, a nejvíc tenhle Jiří Birk. Prohlásil: "Hoši, vsaďte se, že zítra ráno v 6 hodin, jak výjde slunce, půjdu do lesa, porazím strom, udělám z něho kolo a ještě ten den ho dokoulím z Lednice do Brna.

Vsadili se o 12 tolarů a určili, že kolo musí dokutálet až na radnici.

A opravdu. Druhý den Birk porazil strom, do oběda vyrobil kolo a v než na brněnských kostelích večer odzvonili "Ave Maria", prošel Židovskou bránou přes Zelný trh na radnici. Tam předal kolo purkmistrovi, který jej později vystavil vedle krokodýla.

Sám Birk ale nedopadl dobře. Lidé mu začali závidět, začali se mu vyhýbat, protože si mysleli, že mu s kolem pomohl sám ďábel, Birk přišel o práci a kamarády a za pár let zemřel v bídě.

Jen to kolo dodnes visí na Staré radnici a můžete ho tam vidět hned vedle krokodýla.

 

A teď v "HANTECU"

 

Jednó v járu 16 kol 38, se po hokně scukli všeci kámoši z Lednice v knajpě na dóšek vajnoška. Začali se štengrovat, keré z nich je větší kingoš ve svým fochu. Každé házel ramena a névíc tendle Birk. Zahlásil: "Hoši, vo co, že zétra morgen vo šesti, jak vyhópne zoncna, vtruknu do lesa, sejmu strom, ufachčím z něho kolisko a ešče ten den ho dovalím do Štatlu, než zavřó vrata."

Dali si sázku vo 12 toláčů a dohantýrovali, že musí kolco dovalit na Rathaus.

A fakt. Druhé deň Birk sejmul stromisko, do oběda ufachčil kolco, a než na brněnských kirchnách začali bimbat Ave Maria, prolítl Židovskó bránó přes Zelňák do Rathausu. Tam navalil ufachčený kolo purkmistrovi, keré ho pozdějc máznul vedle krokóša.

Samotné Birk moc v pohodě nebyl. Každé mu záviděl aji frňák mezi auglama, začali se mu vyhébat, protože všeci byli za jedno, že mu při hokně na kolisku pomáhal sám pekelné, Birk přišel vo hoknu aji vo kámoše a za pár jařin zgébl úplně švorcové.

Jenom v našem Starým rathausu visí to jeho kolco.

Ještě jsem se nezmínila o samotné Staré radnici. Kromě krokodýla a kola má ještě jednu zvláštnost, totiž křivou věžičku na portále.

Když se Stará radnice stavěla, pozvali si brněnští konšelé známého mistra Pilgrama z Prahy. Chtěli, aby Brno mělo radnici, jakou nikde jinde nemají. Mistru Pilgramovi přislíbili 3 hřivny stříbra, stavivo a plat pro dělníky. Pilgram začal tedy stavět a po nějakém čase žádal pány radní o nějakou zálohu. Jenže konšelé se k placení příliš neměli. Nechtěli vydat ani groš dřív, než bude radnice hotová. Protože s radními nebyla řeč a nedalo se s nimi dohodnout, Nařídíl Pilgram svým kameníkům, aby jednu věžičku portálu vytesali nakřivo. To se ví, bylo z toho velké pozdvižení a celé město se chodilo na křivou věžičku dívat. Konšelé si sice Pilgrama zavolali na radnici a nařídili mu, aby vše hned napravil. Ale Pilgram se  prý jen usmál a řekl: "Milí páni, vaše slova byla křivá zrovna tak jako věžička na portálu, a proto se ji nikdy nikomu nepodaří narovnat. Vždycky bude ukazovat světu vaši proradnost." A než se konšelé vzpamatovali byl mistr pryč a marně ho všude hledali. Říkalo se, že odešel do Vídně na stavbu chrámu sv. Štěpána, aby tam ukázal své umění.

Přání konšelů, totiž aby Brno mělo radnici, jakou nikde jinde nemají, se tedy přece jen splnilo. I když trochu jinak, než si představovali.



BRNO  V  LETOPOČTECH



 - více než 400 000 let př.n.l. Homo erectus - stopy pobytu na Stránské skále

 - 40 - 12 000 let př.n.l. cromagnonský člověk žil na brněnském území

 - 5. -7. století: první doklady slovanského osídlení

 - 8. - 10. století : Velká Morava - správní středisko Staré Zámky u Líšně

 - 1021 1034 : založen na Petrově hrad Brno a kostel sv. Michala

 - 1091 : první písemná zmínka o městě Brně v Kosmově kronice

 - 1231 - 1237 spojeny čtyři sídelní celky v jedno město, postupně ohrazené hradbami

 - 1243 : Václav I. zakládá město udělením královských privilegií

 - 1247 : poprvé se připomíná Staré Brno

 - 1277 : poprvé zmínka o hradu Špilberku 

 - 1323 : královna vdova Eliška Rejčka, vdova po českých králích Václavovi II. a Rudolfu

             Habsburském sídlila od roku 1318 trvale v Brně a podle zakládající listiny založila

             1. července 1323 při starším farním kostele Panny Marie na Starém Brně klášter zvaný

             Aula Sanctae Mariae a uvedla do něj řeholnice cisterciáckého řádu.

 - 1325 : Brno dostalo právo svobodně přijímat nové měšťany

 - 1348 : markrabě Jan ustanovuje, aby všichni kupci z Rakous, Uher, Polska i odjinud jezdili se

            svým zbožím přes Brno

 - 1349 :město se stává trvalým sídlem markrabat moravských

 - 1350 : Brno povýšeno na odvolací soud pro všechna města jižní a střední Moravy

 - 1376 : město dostalo rychtu a právo svobodně volit rychtáře

 - 1389 : brno mělo 999 domů, v nich žilo asi 8400 obyvatel

 - 1428, 1430: Brno neúspěšně obléháno husitským vojskem

 - 1560 : hrad Špilberk se stal majetkem města

 - 1641 :Brno se stalo hlavním městem Moravy

 - 1643, 1645 : Brno obleženo švédským vojskem, ale nedobyto. Počet obyvatel klesl na 4500,

            město pak vybudováno jako pevnost a hradby postupně opraveny

 - 1742 : město bezúspěšně obléháno pruskými vojsky

 - 1751 : v Brně založena Půjčovní banka

 - 1752 : byl papežem Benediktem XIV. povýšen augustiniánský konvent do hodnosti opatství. Od

            té doby je jeho představený opat s právem nosit pontifikále

 - 1763 : v Brně založena první textilní manufaktura

 - 1805 : Brnem procházejí napoleonská vojska, Napoleon Bonaparte zde nocuje před bitvou u

            Slavkova

 - 1814 : ve Šlapanicích položen základ První brněnské strojírny (v r.1836 přemístěna do Brna)

 - 1818: založeno Františkovo (dnešní Moravské) muzeum

 - 1826 : zřízeny výroční trhy na vlnu

 - 1839 : do Brna přijíždí vlak od Vídně

 - 1846 : zřízena plynárna a zavedeno veřejné osvětlení plynovými lampami

 - 1847 : zřízeno telegrafní spojení s Vídní, vydán první regulační plán na rozšíření města

 - 1850 : k Brnu připojeno 29 předměstských obcí, rozloha města se zvýšila ze 141,4ha na

            1 816ha a počet obyvatel stoupl na 49 460

 - 1865 : brněnský augustinián J.G.Mendel formuluje ve Starobrněnském klášteře svou teorii

            dědičnosti

 - 1867 : založení prvního českého gymnázia v Brně (Gymnázium na třídě kapitána Jaroše)

 - 1869 : zavedena koňská pouliční dráha ( v r. 1884 nahrazena parní)

 - 1881 - 1882 : nově vybudované německé divadlo je jako první v Evropě osvětleno Edisonovými

            žárovkami

 - 1881 : Leoš Janáček, významný hudební skladatel, začíná působit v Brně jako ředitel varhanní

            školy a profesor konzervatoře

 - 1897 : postavena městská elektrárna

 - 1899 : založeno české Vysoké učení technické v Brně

 - 1900 : elektrifikována pouliční dráha. Město má rozlohu 1 150ha a 138 000 obyvatel. Stavební

            ruch vede k radikální přestavbě části městského centra

 - 1913 : do provozu uveden I. březovský vodovod

 - 1914 : Viktor Kaplan vyrábí v Brně svou první turbínu

 - 1919 : založena Masarykova univerzita. K Brnu je připojeno dalších 26 předměstských obcí,

            takže město mělo rozlohu 1203,80 ha a počet obyvatel dosáhl 216 000

 - 1928 : výstava soudobé kultury v Československu na nově vybudovaném výstavišti k 10. výročí

            vzniku ČSR

 - 1930 : dokončena vila Tugendhat

 - 1958 : zbudováno letiště

 - 1959 : zahájení pravidelných strojírenských veletrhů

 - 1965 : výstavba nového divadla - Janáčkovy opery

 - 1970 : zahájení výstavby areálu Vysokého učení technického na Palackého vrchu

 - 1987 : nový autodrom Masarykův okruh

 - 1991 : Brno zastávkou vlaků EURO CITY na lince Vídeň - Praha, zahájení činnosti úřadu pro

             hospodářskou soutěž (v 1992 přejmenováno na Ministerstvo pro hospodářskou soutěž),

             vznik Design centra v ČR v Brně

 - 1992 : zřízen Ústavní soud ČSFR v Brně (od 1993 Ústavní soud ČR)

 - 1993 : ustanoveny Nejvyšší soud ČR a nejvyšší státní zastupitelství v ČR, otevřeno středisko

             World Trade Center v areálu výstaviště

 - 1995 : zahájen provoz první budovy Českého technologického parku v návaznosti na nové

             objekty VUT



 Náměstí Svobody je takovým srdcem Brna. Vždy mi připadalo zvláštní, jakým způsobem se tu potkává historie a současnost.



Nejdříve trochu té historie:


Náměstí Svobody vzniklo ve 13. století na křižovatce tří obchodních cest, tvořící vidlici. Svůj trjúhelníkovitý tvar si dodnes uchovalo.



Jak šel čas, náměstí často měnilo svůj název. Na úplném začátku se nazývalo Dolní trh.

 v 18. stol. se jmenovalo Velké náměstí

 v r. 1915 náměstí Císaře Františka Josefa

 v r. 1939 dokonce náměstí Adolfa Hitlera (naštěstí pouze 2 dny)

 v r. 1942 náměstí Viktoria a

 od r. 1945 náměstím Svobody


Tak jak se měnily jeho názvy, měnilo se i samotné náměstí.


Původně uprostřed náměstí stával kostelík sv. Mikuláše. Ten byl ale v r. 1869 zbořen a my dnes můžeme jeho podobu vidět už jen na dobových obrázcích.

Brňané měli nedávno jedinečnou příležitost vidět jeho základy. Náměstí v současnosti prochází složitou rekonstrukcí a při výkopových pracích byly tyto základy odkryty.








První, co návštěvníkům náměstí padne do oka je raně barokní Morový sloup. Byl vystaven v r. 1680 jako dík obyvatel Brna za ochranu před morovou epidemií. Je zdoben sochami světců, a to sv. Rozálií, Štěpánem, Šebestiánem a Rochem.












Asi nejkrásnějším domem na náměstí je Dům pánů z Lipé. Byl postaven v letech 1589 - 1596 a je v něm spojena historie se současností. Za krásným renesančním průčelím objevíme moderní průchozí obchodní pasáž s různými kavárničkami a obchůdky.


Prozradím vám malé tajemství, které mnozí návštěvníci Brna neznají. Přímo z pasáže můžete vyjet výtahem na prosklenou terasu na střeše, odkud se můžete kochat krásným výhledem na Brno.





Jako dítě jsem také milovala Dům U čtyř mamlasů. A to nejen kvůli čtyřem sochám siláků (mamlasů), kteří podpírají průčelí domu, ale hlavně proto, že se v přízemí nachází dnes už tradiční cukrárna. Jen pro úplnost - dům vznikl v letech 1901 - 1902 pro nadaci V. Gerstbauera a fasádu navrhl Germano Wanderley.







A současnost ?



Po několika letech byla zastavěna proluka, která vznikla před lety po zbouraném Domu nábytku. Dlouho jsme chodili kolem ošklivé jizvy v náměstí a teprve nedávno zde byl postaven polyfunkční dům Omega s obchodní pasáží










Pokud byste chtěli navštívit náměstí Svobody hned teď, vydržte prosím do konce roku. Právě teď, jak už jsem psala, prochází náměstí složitou rekonstrukcí a příliš byste si ho neužili.

Ale mi všichni z Brna doufáme a těšíme se, že už brzy bude zase naše náměstí ozdobou Brna.

Tento nádherný kostel se nachází jen pár kroků od náměstí Svobody. Byl postaven počátkem 13. století. Původní podoba kostela se nedochovala. Kostel sv. Jakuba, tak jak jej známe dnes, byl postaven na přelomu 14. - 15. století v pozdně gotickém slohu. Na stavbě se podílel Lorenz Spening. Úpravy, které se prováděly počátkem 16. století, prováděl Anton Pilgram. Typickou věž, jež se tyčí do výše 92 m, dokončil až roku 1592 Antonio Gabri.

Kostel má také jednu zvláštnost - Nad jedním z jeho oken můžete vidět neslušného mužíčka, který vystrkuje své holé pozadí směrem k Petrovu (o Petrovu si povíme později).


Vypráví se, že se vrchnosti nahoře na Petrově a dole u Jakuba nikdy neměly moc rády. Proto jak se začaly současně stavět dva kostely, všichni čekali, co bude dál. Na Petrově měli více peněz, u Jakuba zase lepšího mistra stavitele. Dříve pracoval v cizině, dokonce na chrámu ve Štrasburgu. Svému řemeslu dobře rozuměl a práce mu šla rychle od ruky. Byl prý také velký šprýmař, kterého si oblíbili nejen jeho pomocníci, ale také brněnští měšťané. Stavba na Petrově se opožďovala. Dole ve městě si tropili žerty, že jakubský kostel bude dávno hotov, než na Petrově vůbec něco postaví. To Petrovské velmi nahněvalo. A protože měli větší moc, postarali se o to, že kameník od Jakuba musel zanechat práce a město opustit. Jen s těžkým srdcem mu to dole ve městě oznamovali. Náš mistr slíbil, že odejde, ale požádal o splnění jednoho přání: "Dovolte mně, abych směl dokončit to jediné okno, na kterém zrovna pracuji." Když okno dokončil a odkryl je, všichni byli překvapeni. Zjistili, že se mistr kameník těm na Petrově dokonale pomstil. Nad oknem, kde se sbíhají oblouky, dodnes můžete uvidět malého mužíčka, jak svůj holý zadek vystrkuje na ty nahoře, kteří ho z města vyhnali.



     KDO  JE  BRŇÁK  ?

1) Brňák je hrdý, že všechny historické památky svého města dokáže oběhnout za tři hodiny a stojí ho to dohromady padesát korun.
2) Brňák ví, že cena desetistupňového piva v běžných restauracích včetně centra nepřesahuje hranici 16 Kč a všechny nápisy jsou jednojazyčné - tudíž česky. Prská, když cena poledního menu přesahuje padesátikorunu.
3) Brňák cizince toleruje, i když je nevyhledává a protože mu nic nepřinášejí, nijak se před nimi neponižuje ani je neodírá. Nejraději má Araby a Turky z pouličních směnáren.
4) Brňák miluje, že ať už se z centra rozeběhne na jakoukoliv stranu, vběhne do lesa či na pole dříve, než mu dojde dech.
5) Brňák pravidelně chodí na utkání svého oblíbeného fotbalového mužstva, i když už 20 let nedokázalo nic kloudného vyhrát. Když dost mrzne a je led, zajde si solidárně i do Ronda na Kometu.
6) Brňák je hrdý, že mluví normální češtinou. Nic nenatahuje, nic nezasekává. Používá deset slov, která nejsou známá zbytku republiky a která díky tomu zbytek republiky pokládá za hantec. Brňák považuje každého, kdo hovoří pouze uměle vytvořeným, nesrozumitelným hantecem, za mimozemšťana a idiota.
7) Brňák se těší z toho, že může cestovat na povrchu, protože zná pouze padesátimetrový podchod pod Hlavním nádražím a i ten se dá obejít. Když už zatouží po podzemí plném vody, navštíví nedaleký Moravský Kras, kde nenajde průvan a koleje, ale pramičky a krápníky.
8) Brňák ví, že když v Brně hlásí dopravní špičku, jsou ucpány ulice Milady Horákové, Koliště, Pekařská, Husova, Cejl a výpadovka na Prahu. Samotné centrum je díky své velikosti ucpané pokaždé, když do něj vjedou více jak čtyři auta zásobování.
9) Brňák zná všechny zábavní podniky ve městě jménem a ví přesně, kde leží. Jediný zádrhel tkví v tom, že personál těchto podniků zná jménem také jeho.
10) Brňák se těší na každoročně pořádanou Velkou cenu silničních motocyklů. Sám ovšem stojí za plotem, protože nemá na vstupenku.
11) Brňák je oprávněně přesvědčen, že se v jeho rodném městě nachází jediné opravdu použitelné výstaviště v České republice. Proto nikam nejezdí a čeká, až mu nové trendy ukáží ostatní na BVV. Sám má ovšem jen povrchní přehled o tom, která akce na veletrhu zrovna probíhá.
12) Brňák trpí panickou hrůzou z jedinců pilotujících auta s vyškovskou poznávací značkou. Toto malé moravské město se dvěma světelnými křižovatkami produkuje řidiče neschopné řešit elementární dopravní situace a způsobující dramatické řetězové havárie i při pojíždění na parkovišti.
13) Brňák celý večer zasvěceně hovoří o skvělé úrovni brněnského vysokého školství, aby se druhý den vztekal až k pláči, že ho nevzali na Karlovu univerzitu.
14) Brňák si pochvaluje možnosti koupání ve svém městě a nikdy neopomene zdůraznit úžasné vyžití u brněnské přehrady i když ví, že voda v ní dokáže během několika minut zničit kovový trup tamního výletního parníku.
15) Brňák má pocit, že žije ve velmi pěkném městě. Proto na všechna ostatní plive špínu a když se vrací po D1 domů, tváří se, že bohunické paneláky neexistují.
16) Brňák ví, že jeho město se rozhodně nevyznačuje anonymitou. Ať se vyhýbá komu chce a jak chce, dříve či později na sebe narazí na České. Je to pozitivní jev, pokud na dotyčného ztratil číslo a negativní v případě, že mu před časem odloudil manželku.


ZELNÝ  TRH






























Zelný trh najdete jenom pár kroků od Staré radnice. Když jsem byla malá, moc ráda jsem na trh chodila, protože se mi líbily všechny ty barevné slunečníky, pokřikující trhovci, voňavé stánky s ovocem, barevná telnina a vůbec všechen ten "mumraj" okolo.


Když se trochu zorientujete a přivyknete všemu tomu zmatku, zřejmě první, čeho si všimnete bude veliká kašna uprostřed náměstí. Jmenuje se Parnas. V současnosti je opečovávána, ale kdesi jsem četla, že v dávných dobách sloužila trhovcům spíše jsko odkladiště shnilého ovoce.


Teď trochu odbočím. Prostě mi to nedá, abych se s vámi nepodělila o jednu anekdotu.


Nejdříve samozřejmě v "hantecu":


Přirazí Cajzl šnelcugem na rolu z Práglu. A že má sušák, klape štatlem, esi nesplaší nejakó glgačku. Na Zelňáku špizne v Parnasu vasrůvku a už ju glgá.
De kolem štatlař a hókne mu:
" Kemo, neglgé
to, bruncnijó do teho čokli!"
Cajzl:
" Heléééééé, co povídááááš?"
Borec:
" Ále nic, glgé langzam, je to kaltnový..."


A teď hezky česky:


Přijede čech na nádraží vlakem z Prahy. A protože má velkou žízeň, prochází městem a hledá, kde by se napil. Na Zelném trhu uvidí kašnu Parnas s vodou a už ji pije.

Jde kolem městský povaleč a říká mu:

"Kamaráde, nepij to, čurají do toho psi."

Čech: "" Heléééééé, co povídááááš?"

Muž: " Ále nic, jenom abys pil pomalu, je to studený."


(Pražáci - nic ve zlým :-) )


Kašna není jedinou památkou na náměstí. Ať se podívate jakýmkoliv směrem, vždy objevíte něco zajímavého.


V horní části náměstí se nachází barokní sloup Nejsvětější Trojice od Antonína Schweigla z roku 1729. Nedaleko od něj najdeme Ditrichsteinský palác v jehož prostorách sídlí Moravské zemské muzeum.


K dalším významným stavbám na Zelném trhu patří především divadlo Reduta. Patří mezi nejstarší divadelní budovy v Evropě. Dokonce zde koncertoval i jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart.


Nelze také opomenout soubor čtyř gotickorenesančních budov, kterým se říká Malý Špalíček.


A milovníci divadla "Husa na provázku" určitě nezapomenou navštívit krásný palác Hausperských pánů z Fanálu.


Pokud se chcete virtuálně po Zelném trhu porozhlédnou tak koukněte na

ODKAZ
 

Free CursorsMyspace LayoutsMyspace Comments