KOBEREC

Když se dívám snivě na koberec,

vidím desítky tváří a hlav.

Kdo je to tady se mnou, divná věc,

proč je tady ten dav?

Vidím chytráka s čelem klenutým

i klauna s úsměvem,

též idiota s čelem hloupatým

a kovboje na koni, který cválá sem.

Je tam i dáma nosatá

a blonďák s účesem,

holka skoro nahatá,

přikrytá jen svým marným snem.

Dívám se a oči přivírám,

neznám ty nezvané hosty.

Nevím, kdo je pozval k nám,

možná si staví ke mně mosty – a já se radši zapírám.

Koberec je abstraktní a fialový

a každý člověk je na něm sám.

Kdo jsou ti lidé, nevím,- kdo ví

a proč je stále znova vídávám?

Nevím co bych si s nimi povídala,

tváří se všichni tak kamenně.

Není tam nikdo, koho bych znala,

snad je tam s nimi i kousek mě …

 

Autorka: Katlyn