KOBEREC
Když se dívám snivě na koberec,
vidím desítky tváří a hlav.
Kdo je to tady se mnou, divná věc,
proč je tady ten dav?
Vidím chytráka s čelem klenutým
i klauna s úsměvem,
též idiota s čelem hloupatým
a kovboje na koni, který cválá sem.
Je tam i dáma nosatá
a blonďák s účesem,
holka skoro nahatá,
přikrytá jen svým marným snem.
Dívám se a oči přivírám,
neznám ty nezvané hosty.
Nevím, kdo je pozval k nám,
možná si staví ke mně mosty – a já se radši zapírám.
Koberec je abstraktní a fialový
a každý člověk je na něm sám.
Kdo jsou ti lidé, nevím,- kdo ví
a proč je stále znova vídávám?
Nevím co bych si s nimi povídala,
tváří se všichni tak kamenně.
Není tam nikdo, koho bych znala,
snad je tam s nimi i kousek mě …
Autorka: Katlyn
Žádné komentáře